Původní myšlenka čtěme dětem není špatná. Možná by tam mělo být spíše komunikujme s dětmi a i jim do určitého věku čtěme. Tedy do věku, kdy jsou schopny sami číst. A v tomto okamžiku je na rodičích, jakou knihu dětem předloží. A nebudete to trvat dlouho, děti si svoje knihy najdou sami. Alespoň v mé době to tak fungovalo. Jakmile jsem se naučil číst, knížky jsem přímo žral. A nejen já, celá třída.I ten blbec Jansta. Navzájem jsme si je půjčovali a povídali si o nich. A když jeden měl jít spát a neměl dočteno, pod duchnou při baterce dočetl, pokud nebyl rodiči vyhmátnut. Dodnes si přesně pamatuji začátky i konce řady dětských knížek. Nikoliv celý text. Ale pokud by mi někdo chtěl z nich předčítat, okamžitě poznám, že přeskočil větu a mohu ji najednou citovat. Paměť je zvláštní. A emoce též. Dodnes si pamatuji, jak jsem právě pod tou duchnou ořval rozchod Jiskry a hrdinného kapitána Korkorána. Takže místo pár facek zato, že nechrápu, když je na spaní čas, jsem byl rodiči konejšen. Asi jsem tím poznamenán dodnes, dodnes mne kniha dokáže dojmout, ale také rozzuřit. A představují pro mne problém. 3 přeteklé knihovny a ty další a další nemáme kam dát.
Smutným faktem je, že dnes děti nečtou. Asi prvá "digitální" generace. Ještě fotříci, natož dědové četli. A je to tragicky znát. Slovní zásoba ubohá, neschopnost pochopit text (viz matematické slovní úlohy), verbální projev na hranici srozumitelnosti. Bohužel to není projev mého staromilství či mánie. Zeptejte se jakéhokoliv knihovníka, jak vypadá komunikace mezi ním a "studentem", který si přijde s nafoukaným ksichtem pro literaturu, páč dělá seminární práci. Že má problém vůbec specifikovat o jakou literaturu jde, to by mohl být problém vedlejší. Ale že má problém s obyčejným abecedním vyhledáváním, to je na pováženou.
to by byl bonus 
