Slovo "republika" nepochybně přívěskem k hlavní části názvu Česka je. To slovo popisuje jen momentální státní zřízení. Ještě před 100 lety u nás bylo zřízení jiné, a tudíž je označení "republika" časově omezeno.
Podporuji zachování republiky na území Česka, ale nepochybně považuji slovo "Česko" – které je aplikovatelné i na české země v době Království koruny české, Svaté říše římské, Rakouské monarchie a Rakousko-Uherska – za důležitější a přesnější popis mé národní idenity než slovo "republika". Vzpomenu-li si na lidi, kteří žili na tomto území těsně před rokem 1918 tedy před vznikem republiky, nijak to neoslabuje můj názor, že to byli naši předci. Je to češství, a nikoliv republika, které z nás dělá tím národem, jímž jsme.
Je to jedna z myšlenek, kterou jsem ráno řekl v telefonním interview pro The Economist. Slova Česko a Czechia mají neradi celkem náhodní lidé, asi tak 2/3 lidí, a jsou to lidé ze všech politických táborů. Ale přece jen jsou to častěji lidé, kteří mají problém s národním státem.
Slovo "republika" v názvu "Česká republika" – a podobně v angličtině – rozřeďuje národní charakter toho státu. Termín Česká republika je vlastně zkratkou za "jakási další multikulturní země, která se čirou náhodou jmenuje po nějakých Češích". Naopak ve slově Česko je česká identita nezředěná.
Havel a Schwarzenberg měli nebo mají raději zředěnou identitu. Je lepší ředit název "republikou" nebo užívat slova "Bohemia" po keltském kmenu Bójů, protože takový postoj může usnadnit postupný převod země pod nadvládu arijské rasy či třeba Arabů.
Slova Česka a Czechia mají raději lidé, již nepovažují spojení tohoto území s českým etnikem – biologicky a kulturně definovanou skupinou lidí – za hloupý žert nebo náhodu. Kromě posílení národního charakteru státu existují desítky dobrých argumentů pro to, že krátký název pro ČR má existovat a být používán, ale chtěl jsem se soustředit na přívěškový charakter slova "republika", protože o něm byl původní, chybný článek otištěný na iDNES.
