1929, jak katolíci psali dějiny. V únoru byl obnoven Papežský stát v podobě Vatikánu jako dohoda Vatikánu a fašistické Itálie. Mussolini chtěl sjednotit Itálii a to bez katolíků nešlo. Katolictví se stalo státním náboženstvím fašistické Itálie.
Katolíci v dubnu 1929 otevřeli v Římě českou papežskou kolej s názvem Nepomucenum. To bylo v šovinistických husitských Čechách s ideologií podvodného protihusitského svatého J. Nepomuckého, navíc v roce svatováclavského milénia, chápáno jako nechutná katolická provokace. Podobně jako kolize oslav 200 let "protičeského" J. Nepomuckého a "českého výročí" svatováclavského milénia.
Korunu všemu nasadila katolická politika, kdy si lidovci usmysleli využít oslavy milénia jako předvolební agitaci a souhlasili s položením vlády a vypsáním předčasných voleb na 27. října 1929. Kalkulace jim nevyšla a ve volbách ztratili.
Do oslav milénia se trefil proces se slovenským katolíkem V. Tukou, pozdějším předsedou vlády Slovenského státu, který se prohlásil za Maďara a požadoval spojení Slovenska s Maďarskem s tím, že Československo je omyl. Prosazoval i představu Velkého Slovenska, ke kterému by měly patřit velké části Moravy, (ale Němci zde měli zájem na germanizaci). V roce 1929 dostal 15 let. Popraven byl po válce 1946. Slovensko žilo procesem "s katolíky" a slovenští katolíci oslavy milénia a otevření pražské katedrály hromadně ignorovali.
Katedrála se otevírala v průběhu oslav milénia 28. září 1929. Masaryk si katedrálu soukromě prohlédl 27. září a pak opustil Prahu.
Světící pražský biskup A. Podlaha otevíral "národní katedrálu" s odkazem na prohranou bitvu na Bílé hře a dobu temna. Tedy v duchu českého husitského vlastenectví. (Což si mohl dovolit patrně jen méně významný katolický duchovní, který chtěl méně významným zůstat navždy.)
Tady je pěkně jedovatý komentář ke katolíkům z "Peroutkovy Přítomnosti".
http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1929/1929_17_10.pdf
