Systém, že v době podávání hlavního jídla je zákaz kouření a mimo tuto dobu záleží čistě na majiteli, zda kouření povolí, či zakáže, anebo to nějak stavebně oddělí, myslím celkem funguje a není mi jasné, proč vymýšlet nové zákony a nařízení?
Vždyť majitel sám pozná nejlépe, jestli v jeho podniku kouření povolí, či nikoliv a zda se mu to vyplácí. Jediné, co je k tomu třeba, je jasné a zetelné ozbnačení: "V této provozovně je kouření zakázáno", anebo "V této provozovně je kouření povoleno", případně s nějakou korekcí podle uvážení majitele "Kouření povoleno mimo dobu vydávání hlavního jídla". To bohatě stačí. Jak kuřák, tak nekuřák na první pohled vidí a má možnost si vybrat. Nekuřáka nic nenutí vstupovat do kuřácké hospody a naopak. A nařizovat majiteli jeho podniku, zda smí nebo nesmí povolit kouření uvnitř jeho prostor je zcela zbytečný zásah státu do soukromých záležitostí.
Ono když teoreticky bude 90% hospod kuřáckých a 10% nekuřáckých a majitelé kuřáckých zjistí, že mají prázdno a nekuřácké jsou natřískané k prasknutí, tak velmi pravděpodobně se rozhodne sám ke změně. Zákon nezákon.
