Obecně to zjevně lidé chápou, ale někteří si asi vůbec nedokážou představit, jak takový život s tyranem vypadá (a to neříkám, že je to špatně). Bez těchto zkušeností však prostě nemůžete soudit, neznáte ten strach matky, která se bojí o své děti a už vůbec se nedokážete vcítit do pocitu strachu dítěte, které se bojí, že přijde o svoji maminku.. A ten strach je z někoho, se kterým se musíte vidět každý den, každý večer, každé ráno. A nikdy nevíte, jestli bude dobře, nebo jestli bude zase, jako stokrát předtím, zle, tak zle, že ani nebudete moct usnout a ve svých deseti letech prořvete dvě-tři hodiny, než vás spánek přemůže.. I když se vám fyzicky nic nestalo (tentokrát), tak psychicky jste na dně. A přejete si, skutečně si to přejete, aby ten člověk jednou pro vždy z vašeho života zmizel..
A pomoc? Nebuďte naivní. Je to strašně komplikované a dokud nedojde skutečně k násilí, které už nelze přezírat, tak jsou to jen dočasná řešení. Bohužel se ten člověk pořád vrací a je to jen horší.
Nakonec jste rádi, že jste dospělí a svobodní. Utečete. A považujete za zázrak, že jste normální, kamarádský, pohodový člověk s rodinou a prckem v postýlce, za kterýho byste položili život.
