Ženská je s chlapem srovnatelná jedině tehdy, pokud se rozhodne nemít celý život děti. Jinak ji to objektivně handicapuje - musí z práce odbíhat, během porodu a mateřské je úplně mimo, nemůže se soustředit jen na práci apod. Tohle se v rovných podmínkách nemůže na platu neprojevit. Ale souhlasím, že všecko ostatní (chlapská solidarita, jejich větší agresivita při vyjednávání atd.) už zavání diskriminací.

zavist je sfina a jeden ze znaku levicactvi a neschopnost nekterych je do nebe volajici a jeste jdou se svou blbosti nekteri!!! do medii...

Ten graf srovnava jen obtizne srovnatelne a ma tak jen malou vypovidaci hodnotu. Par veci co me zaujalo na grafu:

1) posunuta osa y, ktera opticky zkresluje graf

Viz: prvni pravidlo z tohoto pekneho clanku na technetu: http://goo.gl/0faItD

2) musela by se srovnavat jednotliva odvetvi, to je velmi podstatne.

Napr v IT (ale i obecne v technickych oborech) se pohybuje velmi malo zen a pritom platy jsou zde nadprumerne. Z toho pak logicky plyne platova nerovnost.

3) Ze statistik nevyplyva jestli udaje jsou prepocitany na jednu hodinu prace.

Muze se napriklad totiz stat ze nektere zeny maji pul uvazky a tim se tabulkove snizi jejich prijem, ackoliv pri prepoctu na hodinu maji plat velice obdobny jako ostatni s plnym uvazkem. Jinak receno: spravidle je podle mne srovnavat hodinove sazby.

4) Uvadel bych jen median, prumer je zbytecne matouci. Vyvoj prumeru akorat dokazuje ze na tech uplne nejvyssich pozicich je vetsina pozic obsazena muzi. Coz je nejspise pravda, nicmene tyka se to jen velmi velmi maleho mnozstvi lidi. Navic tato otazka je jiz resena v ramci tolik slavnych a diskutovanych pozitivne diskriminacnich zenskych kvot.

Ano, ukázkově manipulující graf i metodika. Nelze srovnávat celkově, lze stovnávate leda peřsně stejn áprocovní msíta. Ženské si totiž samy vybírají profese, kde se málo platí.

Chlap by toho učitele na ZŠ taky zvládnul - ale nejde tam. Stejně tak leckterá holka by zvládla testerku v IT (u nás mají cca 30 tisíc a stále máme podstav) - ale nechce se jim tam. Jejich boj.

ukázkový příklad: při nástupu se podcení, nikdy si neřekne o vyšší mzdu, nevyhrožuje odchodem, a pak se diví, že bere zlomek toho co kolega, který vyjednává mnohem agresivněji.

Nejde o žádnou diskriminaci, leda diskriminaci pasivních.

Jde o kvalitu práce a o pracovitost jednotlivců. Jenom neschopný zaměstnavatel si neváží dobrých zaměstnanců. Rozhodně nebere ohled na to, co si někdo zkouší vymoci. Naopak, ti co se domáhají čehokoli, bývají často lemply a bývají vyhozeni.

Neřekla si? Líná huba, holé neštěstí!

A teď vážně. Moje matka si kdysi byla říct o zvýšení platu na základě podobného zjištění. Bylo jí sděleno něco v tom smyslu, že: to víš, kdybys byla chlap... ale jsi ženská, tak my ti nepřidáme, nejsi živitel...

Bylo to ještě za komárů, takže vidím, že se nic nezměnilo.

BTW máma nežalovala nikoho, jen při odchodu práskla židlí, až se židle rozsypala a příští výplata byla srovnatelná s kolegou! Ani ta židle jí k náhradě nebyla předepsána Jenže dneska, když současně se smlouvou každý podepisuje, že bude o výši platu držet ústa, pak je holt těžké, zjistit info. Jediná cesta: zjišťovat ve srovnatelných pozicích prostřednictvím pracovních agentur.

Souhlasím s tím, že dnes zjistit info o platech na některých pozicích je téměř nemožné. Leda ožrat kolegu .Ono je taky rozdíl říct si o zvýšení a vyjednávat o platu při nástupu, když nemáte práci. No a když u nástupu dostane chlap víc, protože je "živitel", tak se to logicky veze celou tu dobu.

Duvod je jednoznacny. Ten, kdo si neumi rict o penize bere mene, nez ten kdo na sefa s vejplatou tlaci. Tech pripadu, kdy pracovitejsi a chytrejsi clovek bere pulku toho, co jeho liny kolega znam desitky a je to muz vs muz. Tohle s genderovym stereotypem nesouvisi.

To je možné jenom v případě neschopného zaměstnavatele.

Moje bývalá spolužačka je personalistka a potvrdila mi následující praxi. Když pohovor vyhraje žena, protože je nejvíc kvalifikovaná, a řekne si 40 tis, dostane nabídku za 38, že víc fakt nejde. Zaměstnavatel spoléhá na to, že podlehne tlaku. Když pohovor vyhraje muž, protože je nejvíc kvalifikovaný, řekne si o 40 tis, dostane 40tis a hotovo. Nikdo na něj ani netlačí, protože si myslí, že by nepodlehl a šel jinam. Takže on ani vystaven žádnému tlaku není, třeba by taky vzal za 38, ale nikdo to na něj ani nezkouší.

Ano, zaměstnavatelé už s tím často počítají.

Já jsem zase slyšel: „Na to místo vezmeme ženu, protože ta bude ochotná dělat to za 25, muž by chtěl nejméně 30.“

Představme si modelovou situaci: Je vypsán konkurs na manažerskou pozici. Přijde 5 mužů a 5 žen. Žádný z těch mužů není ochoten to místo přijmout, pokud by byl plat dejme tomu méně než 40 000 kč. A to z toho důvodu, že jejich příjem je hlavním příjmem domácnosti. Z těch pěti žen jsou tam 3, které rovněž nepůjdou pod 40. Tito muži a ženy by v případě nižšího nabídnutého platu šli raději zkoušet štěstí jinam. Pak je tam žena, která je pod vlivem patriarchálních stereotypů a na základě toho má pocit, že nemá na to místo moc velkou šanci - pokud mužské kandidáty nepodleze s cenou. A tak je ochotná vzít to za 35. Ale pak je tam ještě ta poslední žena, která má doma muže, který má velmi vysoký příjem, a ona chce pracovat spíš kvůli seberealizaci, aby přišla mezi lidi - jinými slovy, aby z ní nebyla „zelená vdova“. Na platu jí tedy tolik nezáleží. Spíš pro ni má hodnotu to, že se práce nachází blízko místa jejího bydliště. Tak to klidně vezme za 30, protože tím ušetří čas na dojíždění do práce.

Je to samozřejmě hodně zjednodušené, ale jsem přesvědčen, že zhruba takto to dnes v mnoha případech funguje. Takže se sice jedná o patriarchální stereotyp, ale nikoliv o záměrnou diskriminaci.

Na zaklade ceho jste presvedcen, ze to takto dnes funguje?

Až bude v naší společnosti běžné, že si třeba úspěšná podnikatelka vezme učitele ze základky, a nebude na něj shlížet kvůli tomu, že má nízký plat, ale bude si ho vážit, protože bude uznávat, že dělá společensky velmi prospěšnou práci, ve které je dobrý, budeme moci konstatovat, že jsme se s patriarchálními stereotypy vypořádali.

Pokud by v takové situaci bylo zjištěno, že muži někde berou víc než ženy, jednalo by se o jasný případ diskriminace.

V současnosti však existuje silný společenský tlak na to, aby muži vydělávali víc než ženy. A tento tlak pochází od žen, které požadují, aby jejich partner nosil domů víc peněz a nesl tedy hlavní zodpovědnost za materiální status rodiny. Tato zodpovědnost představuje poměrně značnou zátěž a je tedy celkem přirozené, že je-li ve společnosti za živitele rodiny stále považován především muž, řadě žen to vyhovuje. Mají tím pádem méně starostí a větší volnost při výběru povolání.

Reálnost tlaku na příjmy mužů dokazuje existence feminizovaných oborů, které jsou feminizované prostě proto, že mužům ty peníze nestačí.

Jste si jistý, že ten tlak přichází od žen? Já znám spíš případy, kdy chlapi neskousli, že žena má vyšší plat, popř. vyšší vzdělání, a dali jí to náležitě sežrat. Rozhodně víc případů, než když muž šel na rodičovskou, protože žena vydělá víc. A o tom méně starostí a větší volnosti výběru povolání můžeme diskutovat, až se muž "živitel" na živení vykašle a ten, kdo živí (děti) je hlavně žena. Kolik znáte samoživitelů? V době rozvodů se žádná žena nemůže spoléhat na to, že ji bude někdo živit.

Na jednu stranu s tím souhlasila. Je to podobné, jako když si něco koupíte a pak zjistíte, že to jinde mají levněji. Taky vás asi nenapadne jít zpět do obchodu a chtít vrátit část peněz.

Na druhou stranu mi jak smlouvání při obchodu, tak prošení o vyšší plat přijde nedůstojné. To jsem dělal jenom v předchozím zaměstnání, kde bylo mnohem víc nedůstojné brát tak nízký plat. A kde zaměstnavatel nebyl tak slušný, aby nějakou důstojnost zaměstnanci přiznával. Ale v současném zaměstnání je mi plat zvyšován, aniž bych si sám říkal, stejně tak prémie chodí po větších projektech, aniž bychom je měli předem definované nebo slíbené. V tom je to správné jednání - vděčnost a úcta k zaměstnanci.