Mám kamarádku, která k vlastnímu těžce postiženému dítěti vychovává v pěstounské péči dvě romsé sěti, obě rost postižené (jedno mentálně, jedno mentálně a tělesně) jedno tělesně postižené ditě "české", všechny v předškolním věku. Dnes jsou v pubertě a po pubertě. Bylo a je to velmi složité a ji považuji za opravdu hrdinku. Je to skromá obětavá žena, ona ani děti to v Praze nemají snadné, ale děti jsou slušné, způsobné, dobře vychované. Jejich vzdělávání je mimořádně obtížné, najít pro ně vhodnou školu, bránit šikaně, pomáhat jim najít vlastní rodiče a sourozence, aby to skončilo zklamáním dětí, protože o ně vůbec nestojí a natvrdo jim to řeknou.

Takovéhle články ale svědčí o špatné novinářské práci a hraní na city. paní ředitelka si nejspíš hřeje vlastní polívčičku, děcáky se vyprazdňují a ruší a jí hrozí, že přijde o svůj post. Atak využívá děti pro své zájmy. Není první ani poslední, bohužel.

Každé dítě by mělo vyrůstat v rodině, mít vlastní osobní domov, rodiče, kteří se o něj starají a vytváří mu domov, pocit bezpečí a zajišťují jeho citový vývoj, aby z nej nevyrůstal člověk bec citu a svědomí. To děcák při mejlepší vůli a péči prostě nemůže. A kž dítě nemůže vyrůstat u vlastních rodičů, pak je ideální adopce. Když není možná (dítě může adoptovat jen úplná rodina, dítě musí být právně volné a další podmínky), tak je ideální pěstounská péče. Ve většině vyspělých zemí už žádné děcáky neexistují. Norský Barnevernet je pochopitelně také absurdní nesmysl, asi tam vůbec nekontrolují příliš horlivé úředníky, nevím.

Adopce do ciziny? Pokud selže možnost u nás, proč ne. Děti se naučí rachleji, než dospělí. Kolik lidí od nás ze dne na den emigrovalo a neuměli žádný cizí jazyk. A pokud už jsou sourozenci rok, dva nebo i víc od sebe, tak další pobyt jednoho v děcáku je horší, od sebe jsou stejně, zde jim slíbili, že se občas mezi Francií a Španělskem uvidí. Děcák nic takoého nezajistí. Paní ředitelka by měla na děti opravdu myslet, ne se za to schovávat.

Omlouvám se za překlepy, odesláno bez kontroly omylem.

Přemístit 5ti leté dítě do ciziny, do jiného kulturního prostředí, kde se mluví cizím jazykem je barbarství a bezohledné svinstvo nejhoršího kalibru srovnatelné se zločinem Silvie Holkové Koplové, která malé děti odvlekla do Švédska jen proto, že tam měla milence.

Ruší se Klokánky a nahrazuje se legálním obchodem s dětmi. Mě se líbí jak s. Marksová rozdělení dvojice obhajuje slovy skupina. Ano skupina 2 ks byla rozdělena.

Španělé adoptovali romské dítě protože vzhledově zapadne do rodiny, zřejmě jsou "jižanský" typ, u Francouzů by to mohlo být stejné. Je to taky jeden z důvodů - možná hlavní... Pořád si tady myslím, že když už k roztržení dětí došlo, holčina ve Španělsku a kluk zůstal v děcáku, němala ředitelka ovlivňovat kluka a řešit, aby ho nedali do francouzské rodiny. Lepší rodina ve Francii než děcák. Vazbu na sestru už takhle bohužel stejně ztratil.

Spíš je asi neměli vydávat jednotlivě, ale jenom společně. Pokud si to rodina rozmyslela, tak neměla dostat žádné.

Vždy by mělo platit pravidlo, že nejdůležitější je rodina.

I špatní rodiče jsou rodinou a než odebírat, je lepší dohled v domácnosti nebo chráněné bydlení.

I sourozenci jsou rodinou a nikdy není důvod je rozdělit.

Tohle ale socialisté nikdy nepochopí, pro ně jsou děti vlastnictvím státu a pravidla na jejich údajnou ochranu tenhle majetnický postoj vždy posilují.

Ředitelka domova je asi ze všech účastníků tohoto případu nejsoudnější a proto by měla být účastníkem navrhovaných řešení. Měla by mít možnost posoudit uchazeče o adopci, zda jsou pro děti nadějí a pokud by tato naděje převažovala, mohla by děti na lepší budoucnost naladit. To, co je v článku popsáno, je chování ode zdi ke zdi, zkrátka Kapitán se zase předvedl

Je pravda, že ona je asi jediná nebližší, která dětem zůstala a může za ně kopat...

stačí ODBORNÝ posudok od ŠTUDOVANÉHO psychológa ... a dejú sa veci!

Bez posouzení konkrétní situace těžko dělat na věc názor. V článku je mezi řádky tak jasně napsáno, že jde o děti cikánů, jen se divím že to tady nikoho netrklo.

O sirotky, děti ze slušných rodin je u nás enormní zájem a ve většině případů se do českých děcáků ani nedostanou. Nejčastěji si vezme sirotka pocházející z civilizované rodiny nejbližší rodina.

O cikánské děti zájem není, důvodem jsou velmi špatné zkušenosti. Geny se vždy přihlásí ať děláte co děláte. Cikánská děcka lze socializovat velmi těžce a výsledky bývají tristní.

Taky tady tato konkrétní holčička s největší pravděpodobností pochází z cikánské rodiny, je to mezi řádky napsáno. Španělští rodiče ji adoptovali a chtěli adoptovat též bratra, jenže narazili na vážné problémy. Jejich překvapení pochází z nedostatečné znalosti romského etnika a tak podlehli sluníčkářské propagandě, jak je krásné adoptovat sociálně znevýhodněné romské dítě a teď v konfrontaci s realitou litují. Vzít si ještě cikánského chlapce, to by byla sebevražda, tenkrát nevěděli, teď už ví.

Podobné články jsou v novinách vděčné téma, ale adoptovat dvě cikáňata je veliká romantika, ve výsledku ale drama. Španělští pěstouni od tohoto záměru po zkušenosti s jedním cikánským dítětem ustoupili. Převýchova cikánského dítěte opravdu není totéž co se ujmout opuštěného sirotečka ze slušné rodiny, jehož rodiče nešťastně zahynuli při dopravní nehodě.

Máte pravdu, jen mi ale nejde do hlavy, že by v zahraničí měli takový zájem o naše postižené, retardované a cikánské problémové děti, o které tady zájem není...

Paní Chalánková se vložila do role arbitra, který pozná, co je pro dítě nejlepší. A to jen podle kusých informací. Obecně však lze konstatovat, že lepší vyhlídky do budoucnosti dává náhradní rodinná péče, než děcák. Při vší úctě k těmto zařízením a pracovníkům, kteří tam pracují a dětem se věnují jak jen to jde,

Obecně lze konstatovat, že nejlepší pro dítě je, když ho adoptují jako miminko, ne když už má rozum, nebo dokonce když chodí do školy. A to i pro ty nové rodiče. Jakmile je větší, nastávají obrovské problémy. Především nové rodiče nebere jako autoritu, tak jako pracovníky DD. Takže je dost těžké ho vychovávat. Může mít řadu návyků, které se špatně odbourávají.