Kdo se penze nedožije, šetří výdaje státu nejen na zdravotní, ale hlavně na penzijní systém

Nějak v článku nevidím ty experty, zmíněné v titulku

Článek sám nestojí za nic, inu LUPA Geriatrie se neruší, jen se stane oborem nadstavbovým, což je přesně její místo.

To je tuná stálo humbuká kolom tých gerontov, veď si uvedomtě, že je to generácia, čo stejnáko němá v súčasnej slobodnej demográtýckem spoločnosti nijákú peršpektívu.

Troubo!

To vypadá jako nová forma důchodové reformy.

Krátkozraké rozhodnutí, který místo kroků kupředu bude znamenat mnoho kroků zpět. Inu i takový ja kapitalismus po česku. Jeden krok vpřed a deset zpátky.

Problém péče o staré lidi nevidím ani tak ve změně lékařských oborů, jako ve změně celé současné společnosti a jejích funkcí.

1 - kolem nás již několik desítek let zuří uctívání mládí. Vše pro mladé. Je pravda, že mladí mají své potřeby a je dobré, když nestrádají. Ovšem uctívání mládí téměř jako kultu je zcela jistě chybné. Konečně snad si i zaměstnavatelé (alespoň někteří) uvědomují, že mladý, začínající člověk má mnoho kladů, ale chybí mu zkušenosti a trochu nadhledu - ten se totiž dostaví až s praxí, často po mnoha létech.

2 - zlikvidovalo se soužití tzv. velkých rodin. Velká rodina má spoustu výhod - učí člověka se zařadit od dětství a převzít svou roli a zodpovědnost, ukazuje dětem vzor chování, toleranci a zodpovědnosti nejenom za sebe, ale i druhé.

A další výhoda byla a je třeba v péči o děti - starší generace pomáhala s výchvou dětí a je vidět i na současné rozvodovosti a selhávání mladých rodin, jak vzor v tomto ohledu chybí.

3 - ve velké rodině se nestává, aby byl starý člověk odkázán po nemoci na LDN - většinou se o něj rodina dokáže postarat. Stejně tak třeba dochází do nemocnice a babičku či dědu tzv. dokrmují - nemocný starší člověk často nemá ani chuť, ani sílu, pojíst v určené době předložené jídlo, takže slábne i hladem, ačkoli personál mu jídlo přinese na stolek. Stejně tak je to s osobní hygienou a alespoň základním udržením schopnosti pohybu a vůbec zájmu o okolí. Proto si myslím, že ať budou či nebudou v nemocnicích jakkoli dobrá geriatrická oddělení, nic nenahradí zájem a lásku blízkých. A bez těchto dvou základních veličin starší lidé často rezignují nejen na uzdravení, ale i na pokračování svého života.

V mnohém máte pravdu. Př. stará zkušená sestra, která prokázala svoje kvality, charakter a po mnoha letech zkušeností by se měla stát vrchní sestrou a držet lať těm mladým.. hle přijde fracek Mgr. lajdák bez citu, ale už se cpe nahoru.. bohužel starších a zkušeným a třeba i upracovaných si tato společnost neváží...

Článek o geriatrii se snaží nabudit dojmu, že se něco stane, ale ono se toho zase tolik nestane.

Geriatrie nepatří mezi základní obory ani náhodou. Je to jednoznačně nadstavbový obor na internu či praktické lékařství pro dospělé. Někteří geriatři mají velké oči a snahu nafouknout svůj obor v očích veřejnosti. Nikdo nesnižuje jejich potřebnost, ale on každý obor medicíny je potřebný, jen to u některých není tolik vidět veřejností.

Problém je v tom, kolik internistů si dodělá geriatrii a kolik praktiků si dodělá geriatrii. Praktiků bude asi minimum. Je otázka, zda by se praktikům geriatrie vyplatila, tedy jaké výkony budou moci a za jakých podmínek účtovat pojišťovně nad kapitaci. Pokud pojišťovna umožní či přímo zvýhodní vykazování určité práce praktikům/geriatrům, věřím, že o obor geriatrie bude větší zájem.

To samé je stejné u internistů, kteří si udělají geriatrii. Domnívám se, že není od věci, když lékař kromě geriatrie má přehled i o interní medicíně, ze které péče o staré pacienty dost vychází, ať se toto líbí někomu nebo ne. I zde platí, pokud budou geriatři dobře ohodnoceni v daných zařízeních či bude možné se uživit jako lékař geriatr soukromník. Proč ne.

Bohužel i v medicíně tedy i zde je to především otázka peněz. Stále se divím, čemu se ostatní diví. Ve zdravotnictví funguje tvrdý kapitalismus, pouze platby jsou socialistické, definované státem (pojišťovnami).

PS: Prosím pana redaktora o větší objektivitu a nevytváření zbytečných poplašných zpráv.

Vážený pane Horáku, je velmi pravděpodobné, že nepracujete se seniory, nepracujete pro seniory, nejste s nimi denně ve styku. Pak byste pochopil, že článek vůbec není nesmyslný. Stejně tak, jako je pravda, že nemocnice nám vyrábějí ležáky. To není ovšem chyba nemocnic jako takových. Ale jen člověk se zkušeností z geriatrie ví, jak málo stačí, aby senior "zapoměl" chodit. A z praxe vím, jak velký rozdíl je, když senior může docházet ke geriatrovi a nebo když tu možnost nemá a koluje po lékařských ordinacích.

S péčí o seniory je to v Česku tristní a podle toho, co jsem měla možnost vidět na vlastní oči, tak staří pacienti vlastně nikoho nezajímají. Lékaři ani příliš nezkoumají, co jim vlastně je - prostě je starý a nazdar. Bohužel to nemusí být lepší ani v zahraničí - nedávno jsem slyšela od jednoho lékaře případ z Německa, kdy se tam osmdesátiletá paní podrobila operaci čelisti, po které ji pustili hned do domácího ošetřování. Bohužel neměla nikoho, kdo by ji ošetřoval, takže si samozřejmě nevařila bujony, nepila, no a nakonec skončila s dehydratací opět v nemocnici. Vzhledem k dehydrataci měla psychické problémy, takže ji zbavili svéprávnosti, což se prý v Německu dá celkem snadno a je prakticky nemožné to potom zase vrátit. Paní se po zavodnění opět dala dohromady, jenže glejt nesvéprávného už se s ní táhl, systém ji semlel a nakonec skončila v léčebně, kde zemřela. Přitom stačilo, aby ji po té operaci nepouštěli hned domů, kde se o ni neměl kdo starat, ale postarali se o ni v té nemocnici. Ona byla jinak úplně fit. Takže ono je to všude stejné - pokud prostě senior nemá někoho (nejlépe mladšího, dítě, vnuka, mladšího partnera - protože vrstevníci už jsou, co se týče péče, k nepotřebě, ti mají dost práce sami se sebou), komu na něm záleží a je schopný se o něj starat a řešit věci, tak je nahraný a ani peníze mu nepomohou - o ty se ho pak akorát všichni najatí pečovatelé snaží připravit.

Vážená dámo, váš příspěvek je na konci naprosto urážlivý. Pokud jste vy taková, že vám dělá dobře seniory okrádat tak prosím, ale laskavě neurážejte lidi, kteří poskytují profesionálně péči a osobní asistenci

Po kolapsu se moje babička z interny dostala do LDN kde po dvou měsících zemřela. Potřebovala celodenní péči kterou jsem jí nemohla zajistit, jako samoživitelka prostě musím pracovat abych uživila své dítě. Chodila jsem za ní každý den a na tu hrůzu nemohu dodnes zapomenout. LDN v Thomayerově nemocnici. Pokoje po šesti, bez ohledu na stav pacientů, všudypřítomný zápach, arogantní sestry, pokálenou babičku odmítly přijít převléknout a umýt protože to bylo v jiný čas než v který si to ony naplánovaly, jedním slovem hrůza. K večeři kompot z půlek broskví, broskve kluzké, k tomu malá lžička a dělej si s tím stařečku co chceš. Děs. A to babiččin důchod šel na poplatky spojené s pobytem. Nabídla jsem jim velký počet plenkových kalhotek, babička trpěla inkontinencí, ale ty je nezajímaly, zajímaly je pouze peníze. Zoufale chybí lékaři a sestry kteří mají k těmto lidem vztah. Je to jistě náročná práce pro kterou se ne každý hodí. Výjimkám které se ke stařečkům chovají empaticky a profesionálně skládám velkou poklonu.

Hezký příspěvek.. A jen k zamyšlení. Myslíte, že tohle by vyřešil "odborník" geriatr, který by jí jednou denně změřil tlak a popsal 5 papírů... nebo svědomitá, pracovitá a trochu milá zdravotní sestra?