Mezinárodní výbor Červeného kříže konstatoval, že zprávy západních médií „nemůže potvrdit“, americký Vice News pak vcelku brzy zjistil, že snímky vyhladovělých lidí, kteří ze všeho nejvíc připomínají oběti z nacistických koncentráků, nejsou pravé, a s lehkou omluvou je stáhl ze svého webu, načež libanonský Daily Star jednu z „hladovějících“ ikon letících sociálními sítěmi, objevil sytou a zdravou na jihu Libanonu. Jmenuje se Marianna Mázihová, je jí sedm a přes Twitter vzkázala světu, že s Madájou nemá nic společného.
Užití falešných snímků samozřejmě nijak nesnižuje utrpení obyvatel Madáji, zároveň ale ani neuzavírá výčet „podivností“. Podle předkládaného „narativu“ totiž lidé v Madáji hladovějí, protože je syrská armáda už před měsíci neprodyšně obklíčila a nevpouští dovnitř potraviny ani jinou humanitární pomoc. (Toto obvinění existuje i ve verzi, podle níž má hladomorové obklíčení na svědomí libanonský Hizballáh). Pokud ovšem chceme příběh udržet, je třeba důsledně přehlížet otázku, proč by měl Asadův režim mučit hladem zrovna obyvatele Madáji, kteří ještě před pár týdny ve svém městě masově demonstrovali na podporu stávajícího syrského vedení. A současně je třeba si důsledně nevšímat ani teroristů z Ahrár al Šám, kteří Madáju ovládají a nevpouštějí do města potraviny, a když ano, tak jen pro svou potřebu. V půli prosince se na Facebooku objevila zpráva, že půl kila cukru nebo rýže v Madáji stojí v přepočtu asi 34 dolarů, libra mouky přijde až na 47 dolarů a třeba sušené mléko je za 52 dolarů. Vzhledem k tomu, že vláda Madáju pod kontrolou nemá, lze tedy nejspíš konstatovat, že Ahrár al Šám ovládá místní černý trh a šroubováním cen – i za cenu generování hladu - si vylepšuje válečné příjmy.
