Mluvíte mi,pane Řezníčku, z duše. Slovo “brak” nesporně pochází z německéhovýrazu pro vadný výrobek, zmetek, určený k vyhození. U některých výrobků toholze dosáhnout poměrně snadno, v případě “umění” je třeba hodnotit... dostávámese do labyrintu cesty plné slepých odboček. Brak vmuzice, ostatně stejně jako v četných jiných oborech, nás obklopuje a výslednouselekci si skutečně musí udělat každý sám a pak záleží jak je kdo, v danémoboru, fundovaným kritikem. Ovšem netečný posluchač, konzument,tuto okleštěnou, duchaprázdnou hudbu jen pasivně vstřebává, aniž by přemýšlelproč, jak kvalitní, od koho, o čem, či zdali o něčem, vypovídá.

Úrputná, všudypřítomná snahadostat se posluchačům pod kůži se bohužel nepromítá v úsilí složit a interpretovatkvalitní muziku, nýbrž ve snaze vtlačit lidem do hlavy hudbu jakoukoliv (včetněté “brakové”) a apeluje na posluchače duchovně okoralé. Obávámse, že popularitu v současné době ve většině případů nedělá hudebník a jehohudba, ale manažeři a mašinerie šoubyznysu. Konzum, tedy akceptování čehokoliv– tedy i braku – nestojí úsilí žádné, ale rověž ani nic nepřináší...

Dovoltemi zde ještě citovat slova pana Ladislava Kubeše: “Povímvám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejímzákladem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla.

Naši dědovéa otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě. Českádechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí.”

Motto tohoto projektuzní: “Každý má co říci” a já jsem skálopevně přesvědčena o tom, že paní MartaAdámková, která je v mých očích zcela renesanční člověk a naprostáprofesionálka v mnoha oborech, má rozhodně co říci a nechceme-li přijít ohodnoty, jichž rapidně v konzumní společnosti ubývá, měli bychom si lidí, jakoje ona, velmi vážit a ctít je, neboť je jednou z těch, kteří mají snahu tytohodnoty propagovat, šířit a uchovat je pro další generace. Bohužel o tom, že tonení zdaleka snadné, svědčí i mnohé odezvy na její rozhovor v této diskusi.

Opravdu mame v tomto s Rakusany a Nemci spolecne koreny a meli bychom na tom stavet. Stejne tak bychom meli vyzdvihovat nase rozdilne pristupy k dechovce mezi Cechy a Moravany a ne to vse michat do jednoho Ceska. Ikdyz nas minuly rezim v tradicich a historii trochu pokrivil, porad muzeme byt na co hrdi.

Jsem spíše rocker, ale i dechovku si občas rád poslechnu a ještě radši si na ni zatancuju. Ovšem dnes začíná být problém, že ubývá mladých, co to umí tancovat.

I dechovkové coververze rockových skladeb nejsou špatné, např. Pohoda od Kabátů v podání Big bandu Felixe Slováčka.

Tancuju nejraději při starém džezu. Dechovku už neudýchám. S těmi mladšími máte pravdu. Názvy tanců jim nic neříkají, neumí tančit a jsou připraveni o jeden požitek

Žesťovka patří k pohřbům a svatbám,hudebně spojuje amatéry i profesionály,v celém světě má tradici.Úžasné jsou balkánské dechovky.Vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru,stejně Itálie,Rakousko.

Notový partes je podobný jako třeba u Kabátu-lidová veselice.Často používaná v české filmové škole/Intimní osvětlení,Hoří má panenko aj/.

LŠU pěstují docela prima další generaci - a balkánská dechovka je úžasná - miluju film Černá kočka bílý kocour. Jsem pitbul- teriér, to mne vždycky dostane.

Dobrá hudba je jen jedna, ať je to to či ono. To se pozná(cítí) hned jak to spustí. No a tam srágory jako samohrajky včele s E a V nepatří ani náhodou...

Dechovka je jediná hudba, kterou nesnesu. Nic proti ní, ale mám ji spojenu s nedělní dopolední kocovinou (nebo sobotní?), kdy jsem za mlada polehával a dechovka hrála z televize. Uznávám, že v tom může být dechovka nevinně a můžu za to já sám, ale stejně jí to nikdy neodpustím.

Myslím, že hudby, kterou nesnesete, je mnohem víc.

Ale hlavně - žádná komise neurčuje předem schválený repertoár a žánr - každý si najde a poslouchá to svoje -

Pár kluků a holka kdysi udělali přehrávky/se tomu říkalo/jako lidovka-dechovka a potom hráli úžasný jazzík/pak jsme se rozutekli po světě/.

Moc pekny rozhovor.

No jo syntaky v lidovkach ... o tom neco vedi na vychodnim Slovensku, kde vesnicka kapela bez syntaku v podstate nema sanci. A pritom tim dokonale znici jinak jedinecnou vychodoslovenskou muziku.