Souhlasím se soudem. Dítě není hračka.

Manželství taky ne a přesto se téměř každé druhé rozvádí. Celá řada lidí se rozvede za život i několikrát, takže je otázkou, jestli manželství jako takové není už tak trochu přežitek.

Vstoupit do manželství je jednoduché a zpravidla i hezké-bílé šaty, hudba, veselící se přátelé. Následky už bohužel často bývají horší-dluhy jednoho z manželů postihující druhého, který o nich mnohdy nevěděl, soudní stání kvůli dětem jako podmínka pro to, aby se vůbec mohlo konat další soudní stání o rozvodu. I lidé, kteří jsou na všem domluveni a rozcházejí se v klidu a slušně, se tomu nemají šanci vyhnout. Nelze se pak divit, že lidé dávají přednost neformálnímu soužití, kde si majetková práva mohou bez větších problémů ošetřit smluvně a ten zbytek vyřeší v případě potřeby plná moc. A chtějí-li od sebe, a jsou-li schopni a ochotni se domluvit, tak jim do toho nikdo (ani soudce) nemá co mluvit. Většinou se s klienty po "úspěšném" rozvodu loučím se slovy: už jste si to (manželství) zkusil/a, tak to prosím hlavně nezkoušejte znovu, na partnerské soužití ani na výchovu dětí přece "papír" nepotřebujete.

Že to nevyšlo vám neznamená, že musíte svoji zahořklost házet na jiné...

Rozhodnutí soudu se mi zdá logické. Než dojde k rozvodu manželství je třeba ošetřit práva dítěte (dětí) kdežto rozchodu nesezdaného páru praktick nic nebrání, prava dětí se musí šetřit až ex post a patrně to bude složitější.

Ani jsem to moc daleko nečetl, soudních pindů jsem si už užil hodně. Co soudkyně, to originální výklad práva.

Samozřejmě, že manželství je NIC. Je vidět, kolik dětí vzešlo z manželství a kolik jich v úplné rodině během dětství zůstalo.

Zeptám se blbě, možná jsem to jen z článku nepochopila... Týká se to pouze situace, kdy dané dítě MÁ biologického otce zapsaného v rodném listu, nebo se to týká i situace, kdy otec v rodném listu dítěte zapsán NENÍ?

Nejsem právník, ale řekl bych, že pokud otec dítěte v rodném listu zapsán není, asi nic nebude bránit tomu, aby matka svého partnera coby otce nahlásila a do rodného listu nechala zapsat.

Pro mne je rodina tradice. Kulturní dědictví. Myslím, že je to jeden z nejlépe fungujících sociálních mechanismů na jaký lidé přišli. I proto je dost pevně ukotven v právních řádech po celé Zemi. I když už je dnes dost nabouraný. Fungující rodina, zde mám na mysli širokou rodinu - prarodiče, strýce, apod, dokáže vyřešit většinu problémů v rámci svého kruhu. Nikdo není nucen chodit si půjčovat peníze k lichvářům (banky, spořitelny, apod.). Nikdo nemusí hledat zaměstnání na volném trhu... apod.

Věřte, že pokud máte dobrou rodinu, lze takto fungovat i bez svatby. Děti jsou pro nás víc, než štempl od státu. I když se svatby úplně nezříkám, je mi to celkem jedno.

Lidi, nedá mi to, ale musím na to upozornit. Ano, na jednu stranu lze samozřejmě (technicky) realizovat vztah lidí a výchovu dětí prakticky jakýmkoliv způsobem. Sezdaní, nesezdaní, homo-páry, hetero-páry, skupiny 3 a více osob, monogamie, polygamie..., je to vlastně jedno a prakticky jakýkoliv ze způsobů může fungovat, to jak fungujeme teď je jen tradice a společenský úzus, klidně to může fungovat jinak. Ale uvědomme si jinou věc. Dnešní doba je charakteristická rozbíjením institucí. Při pohledu kolem sebe vidíme, co všechno, co dříve představovalo určitou hodnotu, je dnes tendence rozložit - ať už je to národnost, etnicita, vlastenectví, nacionalismus, patriotismus, svrchovanost zemí, vláda, státní úřady, policie, soudnictví, školský systém, tradiční rodina, pevný pracovní kolektiv atd. - prostě je doba krize institucí. Je to snaha zpřetrhat veškeré pevné vazby lidí na cokoliv, aby člověk nebyl ničím svazován, zároveň ale s takovouto absolutní svobodou ztratí člověk půdu pod nohama, nikam nepatří, s ničím se neztotožňuje, nic pro něho nemá skutečnou hodnotu, na ničem mu nezáleží. A stává se tak velmi zranitelným a ovladatelným. Podobné procesy byly i ve starém Římě a předcházely pádu celé říše - viz např. zde oblíbené http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/2822-prectete-si-jak-edward-gibbon-v-roce-1775-popsal-zanik-civilizace.aspx. Zamysleme se, jestli také chceme jako civilizace skončit. Takto nenápadně, jako např. rozkládáním základních principů rodiny to začíná, nenápadně, ale je to prostě vykročení tímto směrem...

Co když ten člověk žije naprosto spořádaným, příkladným životem, i bez té vaší instituce? A co když pro něj, má ten vztah větší cenu, právě proto, že je v něm cítit „příchuť“ té svobody?

Poslední dobou se mi zdá, že na US používá mozek jen Simackova a Šimiček ( v tomto pripade ještě dva další)

Kvalita vztahu a kvalita rodinného prostředí se proboha neurčuje existencí nebo neexistencí nějakého úředního lejstra. Existuje mnoho super manželství, ale i mnoho rodin bez svatby - proč proboha jedno stavět nad druhé? Dobré může být obojí a špatné taky... Posuzovat případ od případu!!!!!!

V tomto pripade jde jen o truc.Jednou chteji byt rodina, k tomu patri zavazek.A tomu maji ucit sve deti a ne ze chci a ale uz nemusim chtit b. a nebo at se vezmou, osvoji si dite a pak se rozvedou. Pokud je to pro ne jen zbytecne papirovani.Jinak jsou to spis prudici.

K rodině nepatří manželství. Rodina je svazek dvou dospělých lidí, kteří se rozhodnou mít spolu potomky a žít společně. Manželství pro ni není podmínkou.