Je asi rozdíl, když se dá někdo dobrovolně k vojákům s cílem bojovat a zabíjet tak pravděpodobnost že z toho bude pociťovat euforii bude asi vyšší než, když někoho odvelí povolávací rozkaz proti jeho vůli.

Věří snad někdo čemukoli, co říká psycholog?

Ano. Já tomu věřím.

A já myslel, že to, co svěří vojáci psychologovi zůstane jen mezi nima. A ne, že to bude vytrubovat na veřejnosti.

Tak konkrétně říkat asi nic nemůže, ale anonymně (měli jsme případ před lety) nebo statisticky o tom asi mluvit mohou. To bude podobné jako třeba u klasických lékařů.

Článek je zřejmě o muslimech, jenom to odborník zapomněl napsat.

Dobře se sem hodí i ta reklama....test na kvalitní drogy...vy humoristi...

Díky pane, pochopil jsem, a když se budu cítit špatně, stačí zajít do parlamentu, pár jich tam vystřílet a jsem na čas zase v pohodě....ještě jednou díky....

Nemůžu na diskusi říci, nad smrtí kterého politika bych prožíval opojení.  Nejsme totiž v demokracii. 

svoboda slova je v ústavě jen pro srandu králíkům.

Smysl tohoto článku ? Když tedy připustíme, že to není nesmysl, jak se to jeví.

Moc tomu nevěřím.Podle toho,co píší ve svých pamětech veterání s různých bojových alcí od WWII přes Koreu,Vietnam až po součastnost je to spíše naopak.S prvním mrtvým přichází spíše pocit viny než uspokojení.Zvláště v případech kdy to bylo s očí do očí.Dokonce někteří vojáci měli problém se s tím hned vyrovnat.Podle mě je to docela logické.Nelogické, je cítit s toho radost a uspokojení.V takovém případu bych spíše doporučil u takového vojáka hlídat jeho stav a kontrolovat zda je normální.Má li někdo radost ze smrti, byť nepřítele je to záležitost pro odborníky a možná také pro to aby takovýčlověk v armádě skončil.Je rozdíl brát to jako nutné zlo a rozdíl se s toho těšit.

Přesně tak, a s kolika vojáky, kteří někoho zabili, pán mluvil, to by mě opravdu zajímalo.

Zalezi na okolnostech a typu boje.

Valka je z velke casti anonymni zalezitost ve ktere jste nuceni zabijet lidi, ktere neznate a se kterymi by jste za jinych okolnosti mozna i dobre vychazeli. 

Covek ktery je schopen se orientovat v mezinarodnich intrikach, nenecha se ovlivnit propagandou a ktery dokaze rozlisit dobro od zla si tohle dokaze uvedomit....

Z toho duvodu by nejake pocity euforie v teto forme boje zazival asi jen tezko.

Jinymi slovy je rozdil zabit cloveka, jehoz ukol je vas zabit v ramci jeho vojenske povinnosti a cloveka ktery vas zabit "chce" z vlastni vule.....treba jen proto, ze je to hajzl a psychopat.

Osobne bych se ze zabiti cloveka v klasicke valce "armady proti armade" asi moc neradoval....spis naopak.

Zato zabit v boji nekoho, o kom jsem OSOBNE presvedcen ze si to zaslouzi, by mi tu euforii navodilo temer se 100% jistotou.

Vojenští odborníci ví, jak složité je aby lidi bez váhání poslechli rozkaz a zabíjeli tak říkajíc na povel.Proto je většina výcviku vedená drilem který stírá možnost použít vlastní mozek a učí reagovat jen na rozkaz.Proto aby se nevyskytl, případně v co nejmenší míře jedinec, který se nad jednáním zamyslí a nakonec zhatí operaci, nebvo roloží tým.Po určité dobně se s těch lidí stávají stroje, které bez váhání plní rozkazy.I tak si myslím, že to první zabití které vidíte a kde víte, že jste ho způsobil vy je trauma, které je nutné překonat.Pokud někdo opravdu zabíjí a cítí s toho radost a uspokojení je to s největší pravděpodobností psychopat.Pokud v boji rozhoduje na racionálním myšlením msat a vyřizování účtu pak se páchají ta největší zvěrstva.Byť je to na jedu stranu pochopitelné, rozumné to není a obvykle to končí u různých soudů po skončení války.Tedy nejste li na straně vítěze, kterému je obvykle vše odpuštěno.I když i zde existuje pár vyjímek.