Už někdo někde napsal, že to dítě nežije ve vakuu. Ti, kteří to dítě vychovávají, jsou jednou z mnoha skupin obyvatel, se kterými se setkává. Kromě rodičů se dítě setkává s učiteli, s vychovateli, se sousedy, s rodiči svých spolužáků, se širokým příbuzenstvem.

Zkuste mi jako malýmu klukovi vysvětlit, jaké způsoby chování dává matka synovi, když ten věčně s otcem opravuje motorky a chodí na fotbal, a jaké způsoby chování dává otec dceři, když ta je pořád u máminy sukně v kuchyni.

Řekněte mi, jak může syna ovlivnit chování matky k otci a jak dceru může ovlivnit chování otce k matce. Pokud Vám jde o to, že výhradně otec nosí matce květiny, že výhradně matka se stará o úklid domácnosti, tak tenhle vzor neplatí v každé rodině a v každém páru. I my s partnerem se v jednotlivých povinnostech střídáme.

Ne že by chování dítěte chování rodičů nemohlo ovlivňovat, pane Gabryši. Ono je to přesně naopak: základem výchovy je především samotné chování rodičů, jakékoliv "výchovné" řeči a poučování jsou proti tomu zanedbatelné. Jestli váš otec bije matku, je bohužel velice pravděpodobné, že i vy budete jednou bít svou ženu, ačkoliv jste jako dítě s matkou soucítil a bránil ji. Vzory v rodině samozřejmě velice fungují, jenže pohlaví v tom nehraje významnou roli: například pro přirozeně submisivního syna je určitě významnějším vzorem submisivní matka než rozhodný a velitelský otec.

K tomu, aby si chlapeček hrál raději s autíčky a holčička s panenkami, nepotřebují děti žádný příklad: na to bohatě stačí jejich vlastní přirozenost, která má své vrozené pohlavní odlišnosti. Stejně tak se vyvíjí například i jejich budoucí sexualita: nikdo z nás při tom nepotřeboval šmírovat rodičovskou ložnici klíčovou dírkou. Nemluvě o tom, že pro případné homosexuální dítě by takové šmírování bylo vyloženě matoucí a kontraproduktivní.

Last but not least: čím je dítě starší, tím víc si své vzory aktivně vybírá podle toho, co potřebuje a co mu imponuje. Muž nebo žena, v rodině i mimo ni - všechno jedno.

Jen u nás - o světě nemluvě - máme za těch 70 let od dekriminalizace homosexuality tisíce a možná už desítky tisíc dětí, vychovaných homosexuálními rodiči nebo partnery. A nic nesvědčí tomu, že by taková výchova dítě jakkoliv handicapovala. Koneckonců nejvíc o tom ví právě ty děti - máte-li pochybnosti, ptejte se jich, nikdo kompetentnější neexistuje. Sexuální orientace jednoduše nemá na kvalitu rodičovství žádný vliv.

Argumentovat jakýmisi fiktivními právy dítěte je jalové: žádné dítě nemá možnost - a tudíž ani právo - vybírat si své rodiče.

Je proto zcela absurdní homosexuálním párům v adopci bránit. Mělo by stačit standardní posouzení rodičovských schopností, jaké se používá ve všech případech.

Já s tímhle nesouhlasím. Vůbec nejde primárně o sexuální orientaci, ta totiž neříká, jak kvalitní ten člověk je, dosud je tedy vše OK. I buzna umí teoreticky kvalitně vychovat dítě, ale jde o to, že dítě velmi vnímá při svém PŘIROZENÉM vývoji příklady jak ze strany otce, tak ze strany matky, což je pro jeho budoucí vývoj základ pro to, aby to byl vyrovnaný člověk, který vyjde ze "zdravého" prostředí. Homosexualita není samozřejmě žádná nemoc a mnoho homosexuálních párů má určitě i třeba daleko lepší zázemí, vzdělání,...apod. něž heterosexuální páry, ale žena a muž (otec/matka) dávají přirozeně a mnohdy nevědomky mnoho příkladů, které rodiče stejného pohlaví dát nemohou. Pro dítě tak v některých fázích jeho vývoje nastane velký zmatek a nebude vědět, jak se k tomu postavit. V nadsázce se dá použít přirovnání k rodině, kde otec bije matku, otec (potažmo jeden rodič obecně) je alkoholik, apod. dítě se neumí zříct lásky k rodiči, proto v nefukčních rodinýách často dochází k nevratnému poškození dítěte, myslím tím jeho chování. U hiomosexuálních párů by toto riziko bylo i v případě, že by rodina fungovala na jedničku.

Přes 1200 prispevku a ja pisu az na konci dne. Co dodat? Heterosexuální chlap by mel zkusit kluka, chlapa. Nikdo to posou nedela lepe nez muz. Nebudete litovat!!! 

I když souhlasím s adopcí děcka homosexuálem, neznamená to, že jsem zvědavá na Vaše sexuální choutky!

Vědci už určitě pracují  i na možnosti otěhotnění muže po análním styku.Lidstvu se otevírají nedohledné zítřky.

Jsem proti adopci cizích dětí homosexuálními páry, protože na adopci čeká mnoho heterosexuálních manželských dvojic(*).

Podpásový „argument“ ve stylu „je lépe dítěti v děcáku než v harmonické homosexuální rodině (sic), než v nefunkčním manželství“ je možná oblíbenou diskusní zkratkou, ale jde o demagogii.(**)

Asi by stálo za to přehodnotit pojem poručníka – například vychovává-li lesba potomka své zemřelé partnerky, je to pro dítě asi lepší než jít k adopci nebo do děcáku.

V mém pohledu stojí na prvním místě v dané problematice zájem(***) dítěte.

-----

(*) Manželství je etymologicky totéž co „mužoženství“, čemuž žádná jakkoli věrná a spořádaná homosexuální dvojice nemůže nikdy dostát.

(**) Nerovně poměřuje nefunkční rodinu s funkčním homosexuálním partnerstvím. Férový člověk by v kontextu výchovy dětí poměřoval nefunkční homosexuální soužití s nefunkční rodinou a funkční dva (dvě) stejnopohlavce s rodinou funkční.

(***) Dítě je většinou ve věku, kdy „zájem“ není s to posoudit. Mám samozřejmě na mysli to, co je pro ně v daná okamžik to nejlepší. Je-li např. partnerka jeho matky tím nejbližším, koho to dítě má, pak jsem jednoznačně pro adopci.

Nekrmte trolla.

Kdo je troll? Autor článku, anebo vám upadl příspěvek mimo diskusní vlákno?

Emancipace pedofilie je řízena shora. Potom co v roce 1973 byla nátlakovými skupinami změněna definice homosexuality v příručce Amerického sdružení psychiatrů (APA) (předtím “porucha”, nyní “stav”),  odstranilo vedení sdružení roku 1994 pod nátlakem (!) pedofilii a další sexuální poruchy ze sféry patologie. Pedofilie byla nadále jen chorobná, v případě, že jí postižený trpěl, např. se styděl! Pokusy snížit věkovou hranici pro potrestání sexuálních styků s nezletilými se provádějí za kulisami emancipační elitou, která zastává klíčové politické a sociální pozice, a neodpovídají potřebám lidstva. V Holandsku byla hranice trestu v roce 1990 snížena na dvanáct let, za předpokladu, že dítě je s tím srozuměno a rodiče také nemají pochyby (při pochybách rodičů je hranice patnáct let, takže rodiče o chování svého dítěte nad patnáct let nemají co říci). Iniciativa k tomu vyšla z homosexuálního sdružení COC, který, podobně jako sesterské sdružení v mnoha jiných zemích, získalo velký politický vliv. Po masivních anti-pedofilních demonstracích v Belgii po vraždách Dutrouxe byla věková hranice pro potrestání o dva roky zvýšena, ale je otázkou, zda to v justiční praxi mnoho zmůže. Zásada, která byla již v osmdesátých letech vládou mlčky akceptována, že sexuální aktivity “samy o sobě jsou morálně neutrální” – za podmínky oboustranného souhlasu – zůstává ideologickým výchozím bodem státního myšlení a jednání. Vícerá humanisticko-liberální západní grémia jsou nakloněna opatrné toleranci sexuálních kontaktů dospělých s nezletilými a dokonce, s omezeními, i pedofilie. Kdyby tomu tak nebylo, byly by organizace jako COC a americká NAMBLA jistě z národních a mezinárodních grémií vyloučeny.

Tato progresivní mentalita vzbuzuje malou důvěru, že příslušné úřady odmítnou efebofilům nebo také pedofilům adoptivní rodičovství. Feminismus a homosexuální ideologie mají uvnitř státních institucí mnoho stoupenců, takže kdyby došlo k sexuální intimitě mezi homosexuálními “rodiči” a adoptivními dětmi, byla by reakce pravděpodobně mírná.

Více zde: http://www.petice-adopce.cz/homosexualita-a-fakta/dr-gerard-j-m-van-den-aardweg/

No konecne. Jeste to dotahnout do konce a umoznit jim adopci u nas. O adoptovane deti lidmi, kteri nemohou mit deti klasickou cestou, je zpravidla mnohem lepe postarano. Pokud nekoho trapi, ze robatku "se mozna budou smat ve skole, ze ma dva tatinky", tak se tim prestante trapit, kdyz bude treba, najdete si pet minut na svoje osklive deti, vysvetlete jim, o co jde a bude to mnohem lepsi. Vubec e tato problematika nedotyka kvality vaseho zivota, takze neni treba zasahovat do zivota druhych.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec 

Také je dost zvláštní, že petici spustila zrovna poslankyně za ČSSD. Kdyby byla za lidovce, tak budiž, ale tohle mi přijde jako kdyby člen NSDAP spustil petici proti Norimberským zákonům. Asi zoufalý předvolební výkřik. I když já osobně si myslím, že se pouze chtěla zviditelnit, a protože zrovna krásou moc neoplývá, tak musí takhle.

Už jsem si zvyknul, že když dojdou argumenty, tak nastávají útoky a urážky. Dnes už mne tu jeden mírumilovný homosexuál nazval vypatlancem. No asi to zcela psychicky nedal...

A co na to odborník pediatr MUDr. Štěpán Rucki, CSc.:

Doposud jsme se zabývali kritikou zjednodušeného pohledu na homosexualitu jako na geneticky podmíněnou variantu lidského chování, jak se to v současné době snaží prezentovat homosexuální aktivisté a média. Avšak stejné zjednodušení hrozí také z druhé strany - totiž pohled na homosexualitu jako na prostou volbu. Nikdo si "nesedne k pultu s nabídkou sexuálních životních stylů" a nevybere si jednoduše homosexualitu.

To, co se děje v životě člověka, jenž volí takovou cestu, vystihuje velmi dobře známá pohádka o skřivánkovi, který postupně prodal veškeré svoje peří za tučné červíky. Obchodník k němu přicházel s touto nabídkou postupně každý den znovu a znovu. První volba byla opatrná, další stála již méně odvahy a opatrnosti. Následující volby již byly celkem rutinní záležitostí a přicházely celkem jednoduše, až nastala hodina pravdy a skřivánek již nemohl vzlétnout. Toto je typická cesta, jak vzniká nutkavá (kompulzivní) porucha chování. Zprvu je to počáteční volba,  následuje vznik určitého zvyku, který může nakonec vyústit do závislosti, jež se velice těžce mění. Všechny nutkavé způsoby jednání jsou velice rezistentní (odolné) proti změně a vedou lidi stále znovu a znovu ke stejnému chování, i když je to stojí velmi mnoho, ba dokonce i život.

Více zde: http://www.petice-adopce.cz/homosexualita-a-fakta/mudr-stepan-rucki-csc/

A co na to odborník pediatr MUDr. Štěpán Rucki, CSc.:

Pokud homosexualita tedy není zcela geneticky podmíněna, jak vzniká? Ve svém kritickém hodnocení biologických teorií dva vědci z Columbia University - Byne a Parsons - zdůrazňují jeden důležitý bod. Ve svém vlastním modelu hovoří "o komplexní mozaice biologických, psychologických a sociálně-kulturních faktorů". Tento názor je dnes zastáván většinou seriózních vědců, pouze média tuto větu neslyší, protože nepřináší žádnou převratnou novinu.

Velká dotazníková studie v Minnesotě u téměř 35 tisíc 12letých dospívajících prokázala, že 25,9% dotazovaných si nebylo jistých, zda jsou hetero- nebo homosexuální (Refamedi G. et al., Pediatrics 89, 1992, s. 714-721). Zmatek ohledně sexuální identity je běžný ve středním věku dospívání. Proto by tito dospívající neměli být v této citlivé fázi manipulováni ohledně své sexuální totožnosti. Jak tedy můžeme v tomto kontextu akceptovat programy sexuální výchovy na školách, které prohlašují, že homosexualita je normální varianta lidského chování, a dokonce navádějí (v zahraničí) k vyzkoušení homosexuálního vztahu?

Více zde: http://www.petice-adopce.cz/homosexualita-a-fakta/mudr-stepan-rucki-csc/

A co tím chtěl básník říci?

Já si ve dvanácti taky nebyl jistý. Tedy bal, ale nechtěl jsem si to připustit. Připustil jsem si to až ve čtrnácti. Možná kdybych byl v holandsku nebo mezi indiány, připustil bych si to už v těch dvanácti. A kdybych byl v Rusku nebo v Texasu, ještě teď bych tvrdil, že jsem jasný hetero a všechny otevřeně žijící gaye bych otevřeně nenáviděl.

Ať tak nebo tak, byl bych pořád gay s homosexuálními touhami. Jde o to, kdy bych je přijal a kdy bych konečně začal žít pohodlně a smířeně se svým vlastním životem.