- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Bobo.....to chce hroší kůži se po svém totálním znemožnění ucházet o post presidenta. Na to žaludek jen tak někdo nemá.
Je, tady jsou všichni zase chytrý jako rádio.
Nezávislá televize už není nikde v evropě a možná ani na světě, takže o co jde
Tehdy zaměstnanci s podporou více než stovky tisíc zmanipulovaných lidí ukradli TV, aby mohli svůj jediný pohled na svět vydávat za absolutní pravdu a umlčovat nežádoucí informace. A my jim za to ještě platíme výpalné s požehnáním těch, které tehdy odmítli poslouchat.
Šmejdi - nic míň.
Jo, televize, v jejímž vedení se ocitne Bobošíková je snad ještě větší epic fail.
Vidíte to co já, ta Bobošička zestarla co, dnes je nezajímavá postarší baba no asi bude lepší pro ni, aby se starala víc o Bobošíka a přestala se ztrapňovat.
Televizní krize 2000 - 2001.. Z naprosto identických jako Impuls 99, ale politicky ještě mnohem explicitnějších kořenů vyrůstalo další podobné hnutí, stávka v České televizi v zimě 2000-2001. Oč vlastně šlo?
Spolu s tím, jak se diverzifikovala česká politika po volbách v roce 1998 na levici, pravici a „třetí cestu“ intelektuálů a některých malých stran (tehdy zejména US) či frakcí uvnitř velkých stran (zejména tzv. liberální křídlo v ČSSD reprezentované např. S.Grossem, P.Buzkovou atd.), zvyšovala se i dynamika snah politických subjektů ovlivňovat mediální prostředí. Byli si dobře vědomi, že média mají velký vliv a jsou schopna do značné míry spoluurčovat či aspoň modifikovat voličské a obecně politické nálady veřejnosti. Pro tyto snahy ovlivňovat média se politikům tradičně nejvíce hodí média veřejnoprávní, nikoli privátní.
Zesílily snahy politiků zasahovat do chodu České televize, posilování ohlasu vybraných politiků a jejich názorů na úkor jiných. Tato snaha nacházela, dlužno říci, značný ohlas i u samotných novinářů, kteří patřili z velké části k příznivcům nestandardních politických praktik, představovaných havlovskými myšlenkami, a z velké části je spojovala jistá osobní antipatie k protagonistům opoziční smlouvy. Tyto dva faktory společně umožnily, že následná politická turbulence zimy 2000 nalezla tak živné prostředí právě v ČT, která se stala přímým bojištěm
Kritika politiků vedla k odvolání ředitele ČT Chmelíčka. Bylo mu vyčítáno jednak to, že směřuje názorově ČT jedním směrem a jednak – to byl také hlavní důvod jeho odvolání – že nebyl schopen vyřešit organizační a ekonomické problémy ČT. Objevovala se různá podezření z korupce, nepotismu, provizního systému v produkčních složkách ČT. A to vše se prolínalo s utvářením jakési nepsané televizní lobby, která byla názorově homogenní a skrze sebe na obrazovku nepustila nikoho s jiným názorem či zájmem. Co se týče hospodářských pletich, tato podezření se ČT nepodařilo přesvědčivě vyvrátit.
Odvolání ředitele Chmelíčka a ukvapené zvolení nového Jiřího Hodače (s nímž přišla do funkce ředitelky zpravodajství Jana Bobošíková), vyvolalo bouřlivý odpor v řadách zaměstnanců ČT. Jedni se (právem) obávali, že nový ředitel bude muset plnit zadání, s nímž byl zvolen, totiž provést důkladnou kontrolu hospodaření a finančních toků v ČT, druzí prostě jen protestovali proti tomu, že by ve vedení ČT měli usednout lidé odlišných politických afinit. Že by tedy došlo k nabourání dosud pevné názorové stěny, která z ČT dlouho dělala mluvčí názorů blízkých Václavu Havlovi a skupinám jemu blízkým. Tito zaměstnanci tedy nejprve obsadili budovu zpravodajství, začali vysílat protihodačovské zpravodajství a v podstatě zneužívat prostředků ČT k propagování vlastních subjektivních zájmů. Když si uvědomili nelegálnost svého počínání, dohodli se s odbory, že protizákonnost legitimizují svým vstupem, a tak se z revolty zaměstnanců stala stávka odborářů. Trvala pár týdnů, projevovala se tím, že zaměstnanci ve „stávce“ vysílali zpravodajství orientované proti legitimně zvolenému vedení ČT, burcovali občany pro své zájmy, svolávali je na veřejná shromáždění v centru Prahy, v podstatě organizovali protivládní demonstrace pod hesly typu Děkujeme, odejděte.
Výstižné zhodnocení - „Když se o jmenování J. Hodače ředitelem ČT dověděla zakonzervovaná redakce zpravodajství ČT, uvědomila si, že by pod jeho vedením mohla většina z jejich členů z ČT v důsledku neprofesionality odejít. Rozhodli se vzbouřit a z interního pracovněprávního sporu vysoce efektivní manipulací vytvořili virtuální celostátní politickou krizi. Z Hodače uměle vytvořili ,loutku ́ODS a zlikvidovali poslední zbytky důvěryhodnosti veřejnoprávního vysílání ČT tím, že ho proměnili v propagandu vlastní věci.“
Je však třeba připomenout, že v televizní krizi zároveň skutečně šlo o přímý útok na parlamentarismus, vedený stále z týchž pozic „třetí cesty“ či „vlády elit“.
To byla šaškárna pravdoláskovníků.. Tehdy se zviditelnilo rozdělení lidí..
"Já jsem v tuto dobu vyčerpala všechny manažerské, lidské a technické možnosti."
Noo, to i předtím, ale kde nic není, ani smrt nebere, BOBO...
Stejně se tak chová, nebo ať si to platí TOP 09.
Odbory v ČT hájili svoje trafiky, penězovody a ne nezávislost. Na druhé straně Bobo už dokázala oč ji jde, chce především prosadit sama sebe, o ČT ji tedy také nešlo. ČT je třeba zprivatizovat, i když v této době se jedná zřejmě o nejlépe vedenou televizi v Česku (soukromé televize bohužel hodně snížily kvalitu). Důvodem privatizace je právě to, že za peníze nás všech ji ovládá a nebo může ovládat několik křiklounů, kteří ji zneužívají ke svým egoistickým cílům.
jen před privatizací by měla existovat legislativa bránící shlukování médií v jedněch rukou. Kam takové "nezávislé" zpravodajství směřuje nejlépe ukazuje zdejší Mafra tým s vymývačkou vůči Babišovi, častěji ovšem spíše absencí kritiky. Když srovnám, kolik prostoru je a zejména bylo věnováno negativním zprávám o Okamurovi a kolik o Babišovi, je to myslím zřejmé. Přitom oba pojali svůj politický projekt obdobně.