Nechtějí opustit autobus? Nechtějí přijmout to, co jim Evropa nabízí? Tak šup šup do rodné země. Na co se čeká? Furt samé ohledy.

Ani se jim nedivím..

Hlavně, že jsou Ojropskej Jůniji vděčni za každou pomoc, když utíkají před tou válkou..

Tohle jim doma nikdo neříkal, že by měli být jen v chatkách..

Nekonečná vděčnost..

Nájezdníci z Afriky a z další Tramtárie stupňují svoje požadavky na své zajištění. Co jim tak nakopat pr---e a poslat vandráky odkud přilezli? Doma neměli než turecký hajzl a žrali rukama a ve vyspělých zemích si vyskakují? Čiň čertu dobro, peklem se ti odmění!!! Kdy už to konečně pochopí evropští sběratelé levné pracovní síly

odkudkoliv a přestanou terorizovat svojí vstřícností ostatní země EU? Spolek EU si podřezává větev a je zavčasu z něho odejít. Jinak se budeme za pár let povinně modlit 6x denně k Alláhovi.

Dnešní muslimističtí migranti ve Švédsku a Norsku (za polárním kruhem) jsou druhým nejlepším vtipem po JE ŽÍŠ ČÁRLÍ©Já..

Tak ať zatím lyžujou, než jim vše vyřídí a postaví jim nové domky.

Tak ať zatím lyžujou, než se jim to vyřídí a postaví se jim nové domky.

Jedine reseni pro Svedsko: vyhrivane plaze.

Měli autobusy nastartovat a dovézt je na tureckou hranici.

jen tak pro porovnani.

V druhe puli 40.let byla "na pochodu" Evropa. Uprchlici ze zemi rozvracenych 2. svetovou valkou se misili s uprchliky ze zemi, kde se dostali k moci komunisti.

Sli do sbernych taboru na ruznych mistech Evropy a odtud do zemi, ktere je byly ochotne prijmout natrvalo, vetsinou mimo Evropu.

V zapadnim Nemecku a Rakousku byly v 1948-50 docasne tabory pro uprchliky z nove vzniklych komunistickych diktatur, ale protoze oba staty pri povalecne nouzi nemohly uprchliky uzivit, po kratsim pobytu sli do sbernych taboru jinde. Co vim primo od pametniku, v techto taborech neexistovalo diktovat si podminky - "tam nepujdeme","chceme nase jidlo", "nase kostely". Meli na vyber: bud prijmou co je, nebo se vrati odkud prisli.

V Bagnoli u Neapole, kudy proslo i mnoho Cechoslovaku, byl velky sberny tabor s administrativni registraci, roztridenim (samozrejme italskou kuchyni) a odkud se odjizdelo lodmi mimo Evropu podle kvot ustavenych jednotlivymi prijimajicimi staty- nektere staty Jizni Ameriky, Kanada, Novy Zeland, Australie atd. USA mela velmi omezene kvoty, protoze kdekdo tenkrat chtel "do Ameriky". Prijem vsude zalezel na kvotach a nacasovani kdy byl ktery stat "otevreny"

Imigranti do Australie sli nejdriv do tabora v Bonegille pobliz (tehdy venkovskych) mestecek Albury a Wodongy. Hromadne ubytovani v "hangarech" z vlniteho plechu, zadna klimatizace, spartanske podminky. Presto lide na sve zacatky pozitivne vzpominaji a uzavreli tam mnoho zivotnich pratelstvi. Zvykali si na australske podminky, ucili se jazyk, pripravovali na pristi zamestnani a varilo se tam jako tenkrat na australskem venkove - jednoduse, same skopove a na skopovem loji (mnozi z nich si odtud odvezli zivotni averzi vuci skopovemu). Nikdo se v taborech nebouril, protoze chteli zacit novy zivot daleko od evropskych problemu. Dostali pridelene zamestnani kde bylo zapotrebi pracovnich sil a podminkou imigrace tenkrat bylo, ze v tom zamestnani stravi prvni 2 roky. Pak si mohou vybirat.

Prichozi se v Australii asimilovali, po prvnich 2 letech povinneho nasazeni do prace si zalozili vlastni existence podle svych zkusenosti a kvalifikaci, pripadne se naucili jine remeslo, zalozili podnik nebo studovali.

Drtiva vetsina tehdejsich evropskych imigrantu tam uz zustala.

jednoduche reseni: kdo nechce prijmout podminky azylu ma svobodnou moznost odcestovat odkud prisel. Odvezt autobus na letiste a posadit je na letadlo.