Ty běžcence zve do Evropy i něco jiného - špatné svědomí části Evropy.
Země, které měly ve třetím světě kolonie, mají úplně jiný vztah k imigrantům ze třetího světa. Bývalí kolonizátoři mají vůči lidem z býv. kolonií vkořeněné pocity viny. Německo ještě navíc trpí i komplexem za zvěrstva za druhé světové, teď se ti i oni cítí povinni odčiňovat hříchy minulosti.
My ale nevnímáme uprchlíky krizi jejich očima. Připomínají nám, že i od nás odcházeli emigranti - a nechápou, že je to něco principiálně jiného. Necítíme proto vinu.
Jako češi pomáháme trpícím válkou a katastrofami, máme srdce otevřená potřebným, vybírají se velké částky, vysíláme záchranné a lékařské mise. Není to o nesoucitu ani neochotě pomoci. Je to o hodně hodně pudovém strachu. "Staré" země EU - právě kvůi své kolonizací poznamenané minulosti - žijí už několikátou generaci v multikulturním světě, učili se to postupně a pomalu. My do toho máme spadnout naráz v době islámského státu, terorismu, svaté války, poprav a vraždění. Odtamtud ti lidé přicházejí, islám je víra i kultura většiny toho valícího se davu. To je nám nejen cizí, ale pro většinu lidí tady děsivé a nepřijatelné. Tyhle odlišnosti jsou tedy jak historické (nemáme vůči nim špatné svědomí a nemáme s nimi minulé zkušenosti), tak současné (IS, terorismus a jeho hrůzy). To ovšem "staré" země Eu nejsou schopny pochopit.
Máme tu od 20-tých let 20. st. mnoho asimilovaných ruských emigrantů, další přišli v 70-tých (dokonce jako okupanti!), přesto tu bez problémů žijí. Máme tu vietnamskou menšinu, čínskou ... Je tu spousta řeckých imigrantů, kosovských, srbských, ukrajinských. A přijímáme další. Jsme schoni tu v klidu a míru společně žít.
Ale těch lidí, co přijíždějí dnes na člunech, se lidi u nás prostě bojí. O tom to je. Ne o sobectví a neochotě pomoci, neochotě se dělit o to, co máme. Je to o strachu. A ten má své opodstatnění. Bohužel.
: Ten "chlapec" byl sužován válkou a do Evropy "utekl" v míru
