Švédsko přijímalo evropské emigranty už desítky let a s Italy, Němci, Španěly, Finy, Čechy atd. nebyly žádné problémy, které by stály za řeč. Většina z nich se chovala jako my, Češi, naučila se řeč, integrovala se a byla vděčna za možnosti, kterých se nám dostalo. To se bohužel nedá říct o hordách muslimů v současných vlnách imigrace. Integrace se zdá nemožná, místo ní si vytvářejí svá ghetta kolem mešit. Je na denním pořádku, že vyjadřují nespokojenost s bydlením, jídlem a dožadují se něčeho lepšího, co vyhovuje muslimskému způsobu života, bez nejmenší snahy se přizpůsobit zvykům nové země. Nedostanou-li to, začnou křičet o rasismu a diskriminaci a hned se obracejí na příslušné orgány, jako je ombudsman pro diskriminaci. O svých právech jsou velmi dobře informováni, povinnosti zas tak vážně neberou. A Švédové, jak jsou zvyklí na slušné chování, to berou vážně a snaží se jim vyhovět, přes to, že tito „azylanti“ jsou tak dobře zaopatřeni, že řada zdejších důchodců si zdaleka tak dobře nemůže žit. Dříve byl v této zemi zakořeněn postoj, že si jednotlivec chtěl svou životní úroveň zasloužit, byla to věc vlastní hrdosti, aby nebyl společnosti na obtíž, pokud to není nutné. Zdá se, že se tento postoj vytrácí, a rozhodně není patrný u mimoevropských přistěhovalců (srovnej s chováním Romů). Za všechnu dobrotu se barbaři odvděčují znásilňováním, zlodějstvím, obchodem s drogami a nenávistí. A Švédové se diví: „Všechno jsme jim dali a oni nás nenávidí!
