Takže, protože od IDNES se asi nedá očekávat kvalitnější zpravodajství:
1. Na daném webu byly i placené služby, na které bylo potřeba použít kreditku.
2. Při platbě kreditkou musíte obvykle uvést údaje, které na ní jsou - tedy minimálně celé jméno, často i s adresou. Takže ať už uživatel chtěl nebo nechtěl skrýt svou identitu, údaje se k A.M. dostaly kvůli placeným službám.
3. Průšvih spočívá v tom, že jednou z placených služeb bylo "Zapomeňte na mě" (vymažte všechny údaje o tom, že jsem kdy tuhle službu využíval) - hackeři chtějí mimo jiné poukázat na to, že údaje nebyly mazány tak, jak bylo slibováno (to zakládá poškozeným nárok na žalobu, což pravděpodobně finančně zruinuje společnost za A.M. stojící.
4. Na hackerském zveřejňování dat o uživatelích je neetických několik věcí:
a) zatímco nevěra je problém konkrétního páru a nikomu jinému do toho v principu nic není, zveřejněním konkrétních údajů uživatelů je vytvořena možnost "zkontrolovat si kolegy/politiky/funkcionáře/úředníky". Což se samozřejmě vzápětí stalo a leckdo se uchechtával, když v seznamu adres nalezl adresu Tonyho Blaira (dá se předpokládat, že T.Blair uživatelem nebyl, a že prostě jen někdo vyplnil tuto adresu, možná v naději, že jednou dojde k úniku a T.Blaira to dodatečně poškodí)
b) spousta lidí s myšlenkou nevěry "laškuje", ale nic neuskutečnili; dokonce je klidně možné, že nikdy neodeslali jedinou zprávu ani žádnou nepřijali, že zkrátka kromě registrace na tom webu nepodnikli žádné další kroky k porušení jakýchkoliv slibů komukoliv daných. Seznam uživatelů nic takového nedokáže rozlišit a na tyto lidi je nyní nahlíženo jako na dlouhodobé záletníky.
