Věci se staly. Válka, poválečné období, odvety, msty... vše před cca 70ti roky. Existují nějaké tlaky na vzájemné omluvy? Generace, která to přímo prožívala, ví svoje. V ní to prostě sedí do dneška a že by se chtěli druhé straně omlouvat asi není příliš pravděpodobné. Od té doby tu máme další 3 generace. Postupně to upadá v zapomnění, čas je nejlepší lékař. A pak přijde někdo, kdo si myslí, že svět čeká na jeho spasení. Tu se pokloní bývalému nepříteli u nás, tu v Německu, zajede-li náhodou třeba do Asie, možná se bude klanět Islámskému státu, stejně jako jejich protivníkům. Budiž, chce-li se klanět, ať se klaní. jeho věc. Pokud se ale klaní jako soukromá osoba, má to být soukromá osoba. nechť opustí své posty a klaní se dál kdekoliv jen chce. Představme si, že každý ministr, člen vlády, poslanec, senátor by se jezdil někam klanět, publikovalo se to a oni pak budou říkat, že v ten moment jednali sami za sebe. Za 2 minuty už ne, ale přesně v ten moment ano. Důsledek? Zahraničí bude uvažovat, co to tam má ta Česká republika za exoty co říkají toto a dělají ono a pak to vysvětlují, upřesňují, případně vysílají mluvčího aby to uvedl na správnou míru. On sám ale pak klidně prohlásí, že se klaněl, jelikož tam byl coby soukromá osoba. Pryč s takovými rozpolcenými jedinci, co nedokáží srovnat své osobní pohnutky se zájmy úřadu, v němž slouží (lépe měl by sloužit) a který ho za to platí. Skutečně stát chce, aby si každý jím placený úředník dělal cokoliv ho zrovna v tu chvíli napadne a spojoval to se svým postem?
