Nemám nic proti Harrymu. Naopak paní Rowlingové, přesto, že se velmi nechávala inspirovat Lewisem Carrollem, musím vzdát úctu za to, co dokázala, protože dnes existuje spousta dětí, které za svůj život přečetly sedm knih a obsahy ostatních stáhly z internetu aniž je četly.  Před časem jsem suploval češtinu ve druhé třídě, vzal jsem si klasické pohádky a začal dětem číst. Jenže jsem zjistil, že mi děti nerozumějí. Zeptal jsem se na význam jednotlivých slov a děti většinu nedokázaly vysvětlit. U archaismů by se to dalo pochopit, ale třeba závěj mě překvapila. 

Rodiče normálně vyvinutých dětí, které na počátku školní docházky neznají české pohádky a nedokáží vytvořit delší větu, by měli být ze zákona mrskáni na pranýři a až budu v důchodu, budu to klidně dělat zdarma a bez kápě. (Neznámá slova si najděte na internetu.) Dítě je schopno si pohádky, které mu rodiče čtou zapamatovat slovo od slova, což vůbec není zbytečné. Naší tragédií jsou polovzdělaní odpovědní lidé na ministerstvu. Oni mají skvělý nápad s Harry Potterem, ale co dítě potřebuje, už nevědí, a ani netuší, že by se měli zeptat. A ti debilní rodiče z článku, co se diví, že děti nerozumí klasickým dílům, jsou právě ti, kteří za to mohou. Ale abych plivl i do vlastních řad. Učitel, který učí věkovou kategorii 8 - 20 let a nečetl Harryho Pottera, je stejný hňup, jako Ti rodiče. A češtinář by měl umět dítěti doporučit, co si může přečíst. To znamená, že by měl po celý svůj život znát současnou dětskou literaturu.  Takže určitě vést dítě k tomu, aby si umělo vybrat literaturu. Rodiče vlastním příkladem a učitelé tím, že se po padesátce neflákají a čtou i dětskou literaturu. 

A na konec vzkaz pro ministerstvo: Živočich typu člověka by měl vědět, co je to krásno, nebo aspoň, co jeho prarodiče za krásno považovali. Měl by se svým způsobem umět podívat i do literární historie, protože ta mu může pomoci pochopit i sebe sama. A Bud Spencer to opravdu za Babičku neudělá.

Co máte proboha furt s tou Babičkou? To fakt česká literatura nemá nic lepšího?

Milý korektore, vidíte tam ten akuzativ? "Úplně miluju záhady a detektivky, třeba Záhady s.r.o. nebo Smrtičovi." Pokud ano, tak s tím laskavě něco udělejte. Pokud ne, udělejte laskavě něco se sebou.

Že by zrovna Harry Potter byl nějakým uměleckým dílem?Spíše slátaninou,ale asi to bude tím že už nebaštím pohádky ani když jsou typu James Bond,Rambo nebo Total recall.

Hmm, a vy jste to četl?

Problém doby je, že mění umění za peníze. Že mínění davu jde nad mínění odborné.

A jake je mineni odborne? Ze od roku 1920 uz zadna kniha nestoji za precteni?

Děti baví různé věci, ale otázkou je výchova.

Mně přišla Babička jako nezkousnutelný anachronismus už před paesáti lety. Byl jsem celkem vášnivý čtenář a většina povinné četby mě od čtení knížek zdržovala.

Zdá se vám Babička přeslazená? Vezměte Srdce od de Amicise. Fíjo. Ale je to hezké čtení, jakože kdyby byli lidé na sebe hodní a nebyly mezi nimi nikoliv nepostradatelné kreatury... Babička i Srdce jsou asi fantasy.

Za svou osobu, mohu napsat, že škola mne nikdy nedovedla ke knížce která by se mi líbila. Číst Babičku, je jako napít se sirupu. Idealizované ženské postavy které nemají jedinou špatnou vlastnost, mé učitelky, ovšem zbožňovaly. Hodnotná literatura se pozná podle toho jak je oceněna ve světě a jak vydrží zkoušku časem bez donucovacích prostředků. Zatím čtenáři po celém světě hlasují pro paní Rowlingovou, která dokázala vymyslet i po tisíciletích psaní něco nového. Její knihy mění styl, tak aby odpovídali věku čtenáře. Pokud dáte první díl malému školáčkovi, můžete mu dávat další díly s odstupem let a dodržovat mezery jak byly vydávány. Ty knihy rostou se čtenářem, nejsou určeny k tomu aby byly shltnuty během jednoho roku.

Čtenáři jsou jen dav, a dav rozum rozhodně nemá.

Asi si Babičku seženu a na stará kolena přečtu. Nikdy mě nelákaly knihy, které byly opěvovány autoritami, oficiální názory, které na ně padaly jako stín, byly hodně umrtvující. Asi jde povětšinou o kvalitní knihy, ale já jsem si k nim musel hledat vlastní cestu později (tyká se to např. Švejka).  Také mám za zlé škole, že existenci spousty kvalitních autorů a knih nám zatajila.

Určitě bude zajímavé knihu číst se znalostí informací o životě autorky. To, že se kniha líbila dětinskému Nejedlému také nemusí znamenat, že je to kniha srozumitelná dětem.

Povinnou literaturu jsem vysloveně nesnášel. Raději jsem četl knihy s nálepkou "nevhodné" (ideově, obsahově, vzhledem k věku apod.). Ne že by ta povinná byla špatná, ale byla povinná. Z povinné literatury jsem nepřečetl (tedy jako školák) téměř nic (až na K. Čapka). Znal jsem ale obsah těch knih, příběh, hlavní postavy a věděl "vo co gou". Až s odstupem času jsem se dostal k tomu, že se k těm knihám vracím a poctivě je čtu. Znát obsah snad stačí na maturitu, ale člověka nijak neobohatí. Řada těch "povinných" knih ale patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo napsáno, je to kulturní dědictví lidstva. A je umění učitele vyvolat v žácích zájem ty knihy číst. Když si řekneme, hlavně že čtou, je jedno co, brzy zjistíme, že děti znají "opráski" a možná ještě jiné komiksy. Tybalt, Tyrl a Tyl jim pak splynou v jedno.

Píšete "je umění učitele vyvolat v žácích zájem ty knihy číst". Bylo by to krásné, ale nedovedu si představit, jak by toho mohl učitel dosáhnout. K mnoha z těchto knih musí člověk dorůst. Ale přesto je správné, aby se o nich děti učili, i když není nutné, aby je v dětském věku celé přečetly. Když znají, jak píšete, "obsah těch knih, příběh, hlavní postavy", tak to je přesně to, co v tom věku potřebují.