To co dělal je samozřejmě špatné.
Zároveň bych ale rád poukázal na určitou iluzi, kterou asi hodně lidí má. Tedy - že krást nikdo nemusí, protože stát se o každého postará, pokud je v nouzi.
To není pravda.
Pokud člověk vyjde například z vazby, tak leckdy nemá nárok prakticky na nic. Ve vazbě nepracoval (nemohl), takže nemá odpracován rok, aby mohl dostat podporu v nezaměstnanosti. Pokud nemá trvalé bydliště, kde bydlí, (po dvou letech ve vazbě už dávno mít nemusí), tak nedostane příspěvek na bydlení, nedostane prakticky nic. Tak mu to aspoň řeknou na úřadě (pokud nenarazí na někoho, kdo se mu snaží pomoc - a to je podle mne spíš výjimka - klasika je, že se úředník snaží zbavit lidí co chtějí dávky). Přitom člověk na vazbě se celou dobu učil poslouchat, poslouchat, bez řečí poslouchat i absurdní a zbytečné příkazy.
Po dvou létech vazby vyjde ven s tím, že se bojí venkovních prostorů, vše cizí, všude hluk, podivné dění, děsivé otevřené prostory, navyklý udělat vše, co kdokoli úředně působící řekne.
Zajde na úřad, tam ho odpálkují. Nemá nic. Jen psychické následky dlouhodobé izolace. Jsou vězeňská zařízení, kde třeba žena na vazbě = hromada času na samotce, protože není koho by k ní dali ve stejné skupině nebo v nejlepším případě v mrňavé cele bez pohybu. Denně na půl hodiny televize za dobré chování, jednou denně na chvíli procházka v uzavřeném, zamřížovaném prostoru s tím, že tam tu ženu stejně moc neberou, protože často není k dispozici ženský personál a tak prostě jde na vycházku jednou za čas. Takže dva roky na vazbě = třeba dva roky nevidět stromy, trávu, nezažít otevřený prostor. Sem tam sluníčko skrz mříže na vycházce.
No a během té doby se klasické, do té doby normálně splácené dluhy promění na exekuce. Exekutoři zabaví majetek, většinu věcí někdo rozkrade, něco se poničí, i majetek za milióny už může být pryč a zbudou po něm miliónové dluhy. Pokud se o něj nepostará rodina nebo známí, tak klidně může být ve skutečné finanční tísni a řešit své přežití.
