takze uredne zabijeme nemocnho

Ono to nie je také ľahké ako sa to zdá. Áno 5 rokov je dosť dlhá doba. Máme v okolí chlapca 15r. ktorého v meste na bicykli zrazil opitý vodič. Chlapec mal veľmi vážne vnútorné zranenia, a keď ho chceli zachrániť aby nevykrvácal do brušnej dutiny, opuchu mozgu sa začali venovať až neskôr.

2 roky bol ako kvetinka nič absolútne žiadna reakcia veľké bábätko. 2 roky sa o neho doma starali piplali. Na konci druhého roka si všimli že začína reagovať a to tak že zčervenal v tvári keď sa mu niečo nepáčilo. Postupne ako sa mozog reparuje naučil sa rozprávať a začína sa hýbať možno bude aj chodiť časom.

A hádajte čo okrem samotnej nehody si pamätá všetko čo bolo aj čo sa s ním dialo.

Musí byť úžasné keď veda tohoto pána postávali rodinný príslušníci a dohovárali sa ako sa trápi a ako ho trend nechať uspať. A nemôže sa vyjadriť či to chce alebo v hĺbke svojej mysle niekde kričí nech neblbnú

Pokud člověk v takovém stavu vnímá, tak předpokládám, že už bude trochu nad věcí a nebude jen lpět na životě, ale spíš vnímat motivaci těch blízkých. Mně by tedy bylo milejší, když by mě s láskou ponechali v náruči smrti, než kdyby si mě ze svých sobeckých důvodů konzervovali jak Lenina v mauzoleu.

Trpící zvíře utratíme, ale člověka udržujeme co nejdéle, ať si to utrpení užije, co je to za logiku? (v tomhle případě on asi netroí, když nevnímá, mluvím spíš obecně o odporu společnosti k eutanazii)

Věřte že v reálu jsem neměl na to nechat uspat psa, který umíral na rakovinu. Odvezl jsem jej až když začal bolestí knučet

Jak to říct? Tato problematika není vůbec jednoduchá a hlavně není jednorozměrná. 

Usmrtit (s jakýmikoliv pohnutkami) nějakého člověka je nepředstavitelná odpovědnost a hlavně je to nevratné - konečné - řešení. Ano slyšíte správně  konečné řešení...to odněkud znáte, že? 

Úmyslně jsem použil sousloví, které fašistické Německo používalo pro holokaust - Konečné řešení židovské otázky. Ono totiž vzniku koncentračních táborů a celého holokaustu předcházel tajný projekt s názvem Euthanasie, což byl ve své postup ve kterém se pod lékařským dozorem začali usmrcovat nemocní lidé a hlavně dětí. Němci zabíjeli Němce ve jménu zdravého národa.

Nejenom z tohoto důvodu budu vždy proti jakékoliv generalizaci/kodifikaci eutanazie jako oprávněného postupu bez velmi podrobného a hlavně individuálního prověření.

nechci trpícím odebírat právo na rozhodnutí o svém životě a své bolesti, ale za žádných podmínek se z toho nesmí stát postup, který bude vykonávám byrokratickou mašinerií. A poslední část článku ve mne budí právě tento nepříjemný pocit.

jestliže nezajistíte zcela přesně stanovený zákonný rámec, podle kterého budou moci zúčastnění, tedy odpovědný ošetřující personál, postupovat (neboli to ´vykonávání byrokratickou mašinérií´), tak prakticky bezpečně a téměř na 100% zabráníte tomu, aby si ti ´trpící o svém životě rozhodovali´ - skoro nikdo nebude riskovat obvinění z vraždy,

a pochopitelně je i naprostý nesmysl, aby se v těchto případech věc protahovala nejen na týdny, nebo dokonce na měsíce, ale přímo na roky - to je logicky zcela špatně, vše by mělo být nastavené tak, aby k ukončení života mohlo dojít v řádu hodin, maximálně málo dnů, takže naopak ten jasně stanovený postup umožňující rychlou akci je tady potřeba maximálně, víc než v jiných oblastech

(a možností zneužití nebo chybného rozhodnutí by se dalo argumentovat u jakýchkoliv úředně posvěcených kroků, takhle by se dalo zpochybnit cokoliv)

Chyba.Paraplegik je ochrnutý na dolních končetinách.Toto je poranění mozku se zánikem mozkové kůry.

sem nikdy nepochopil katolickou fascinaci utrpením.

Proto pořád říkám, že když už nebude šance, odpojte mne. A pokud to ještě jde, tak rozebrat na součástky, ať je to aspoň k něčemu.

říkat je na nic, musíte mít u sebe (to je důležitý - je potřeba, aby to dostal lékařský personál pokud možno okamžitě, před začátkem procedur) velmi dobře specifikované prohlášení, notářsky potvrzené - přičemž formulace "když už nebude šance" je taky celkem na nic (v podstatě jde o aplikaci "dříve vysloveného přání", kde dostatečně jasně (a právně nezpochybnitelně) uvedete, že si nepřejete zahájení vyjmenovaných procedur, případně jejich pokračování za uvedených podmínek - přičemž ovšem pointa je, že je v praxi mnohem jednodušší dosáhnout nezavedení nějakého zákroku (´napojení na přístroj´), než než jeho ukončení (´odpojení´));

´rozebrání na součástky´ zatím naopak dopředu výslovně povolovat není potřeba - platí rozumně stanovená opačná zásada - kdo nevysloví předem nesouhlas, souhlasí (ovšem nesmí to zkazit blízký pozůstalí)

Akože v pohode, je len otázkou času kedy sa to dostane do štandardných terapeutických postupov. Rodina sa "netrápi" a poisťovňa je tiež v pohode.

Lidí je jako...

Jak jinak se bohužel postupuje u nás, jednak u nás pacienti takto dlouho nepřežívají (zajímala by mne statistika), jednak u nás vůbec neexistuje ohled na různé názory rodiny.

já jsem například po úrazu ochrnutý od krku dolů a jsem trvale připojený na dýchací přístroj. mohu naštěstí mluvit a tudíž jsem ve spojení s rodinou a díky speciálnímu hlasovému programu ovládám i počítač, takže jsem ve spojení i s realitou. ale pokud by mi z jakéhokoliv důvodu přestal fungovat mozek, tak bych byl rád, aby to mohla za mne rodina vyřešit (mé přání znají ...). i když jsem věřící, tak jsem paradoxně zastánce eutanazie. pokud se člověk ocitne v nějaké podobné situaci, kdy ještě já naštěstí mohu docela racionálně myslet ;), tak přehodnotí spousty názorů na život. bohužel naše zákony prozatím možnost eutanazie neumožňují ...

Moc Vám přeju, aspoň nějaká zlepšení. A hlavně pevnou vůli