Takže gymnásium do každé rodiny? Co Čech, to umělec? Populismus má své hranice. Kdybychom za Husáka opravdu všichni mohli vstoupit do KSČ, stala by se KSČ zcela přebytečnou- nebylo by komu co brát a jinému dávat.

Ten clanek vyzniva trochu jinak, ale zachovejte paniku.

Jak se pozná elitní gymnázium? To jsou některá víc k ničemu než ta druhá?

Vic lepsi, nez ta prumerna a jeste vice lepsi, nez ta k nicemu.

Kdo má v plánu vystudovat VŠ pro toho je gymnázium jasná volba. Pokud chcete na VŠ pokračovat v technickém vzdělání, tak je lepší průmyslovka. Mám několik známých, kteří šli na VŠ s maturitou z SOU a s trochou zatnutých zubů také školu zvládli. Velice kvalitního života se stejně dá docílit i s výučním listem, pokud ho držíš oprávněně... Ale trochu mě zaráží, že o důležitosti vzdělání pro dobré zaměstnání nám kážou lidé, kteří nás učí. Lidé s VŠ, kteří s denně nervují a berou pár šupů měsíčně.

Tak já si upřímně řečeno užívám pestrosti povolání spolužáků: lékaři, právníci, přírodovědci, učitelé, technici... to se vám z oborové školy nepovede.

Gymnázia jsou pro život úplně na nic. Lejou tam do žáků jen samá nepotřebná data, která jsou pak v životě k ničemu...

Jak se správně vyčerpá žumpa průměrný gymnazista vůbec netuší. Hanba!

a z elitního gymnazisty bude pak elitní nezaměstnaný

Pokud si najdete statistiku, tak absolventů gymnázií je nezaměstnaných asi 4%

Čím vzdělatelnější dítě se dostane na gymnázium, tím lepší výsledky lze očekávat u maturit. Učitelé toho moc nesvedou, ale ani nepokazí.

Bez ohledu na intelektuální schopnosti dítěte se na jeho přístupu k učivu učitel dokáže podepsat měrou převelikou.

Názor, že je fajn rušit osmiletá gymnázia, protože to vede děti k elitářství je naprostá šílenost, která se vylíhla v palici nějaké sociálního inženýra.

Tak on k tomu vede do jisté míry gympl samotný + tlak rodičů. Když jsem chodila na gympl, lili nám tam do hlavy, že jsme elita národa a podobný řeči (konec 90. let), doma byli taky náležitě hrdí... ono to udělá své. Myslela jsem si, že jsem mistr světa, páč mám gympl, do jisté míry jsem pohrdala lidmi s výučákem. Až život mě naučil, že jsem byla hodně krátkozraká. Jenže někteří na to nepřijdou nikdy...

Formální vzdělání je dnes šíleně přeceňované, byť je jeho kvalita často mizerná. A to platí na všech stupních základní, středních i vysokých škol. Aneb jak se říká v tom vtipu: "Když si představím, jakej já jsem inženýr, tak mám normálně strach jít k doktorovi."

Tak nějak, tohle mi na VŠ došlo velmi rychle. Nejhorší bylo, když jsem mnohdy shledal, že se stejnými informacemi dokážu lépe diagnostikovat než lékař.

Ono je velmi jednoduche polmizovat o tom jestli je dnes potreba vice remeslniku ci byrokratu, a podle toho smerovat sve vzdelani. Protoze jakmile clovek vystuduje, muze byt situace na trhu prace uplne opacna. Kdyz jsme koncili v devadesatch letech zakladni skolu, tak kazdy chtel byt pravnikem ci manazerem, pracovat s pocitacem atd, dnes mame trh presyceny byrokraty a remeslnici chybi, a ti dobri remeslnici zase vedi ze nemaji velkou konkurenci a tim padem si muzou diktovat cenu. Jenomze za dvacet let muze byt situace zase opacna.

To máte recht.

Trochu čísel z reálného případu... na menším okresním městě je gymnázium. V pátých třídách "zájmového" obvodu je cca 340 dětí. Z nich se 50 hlásí na osmileté gymnázium, 30 z nich je přijato. Tedy jde o necelou desetinu ročníku. Vždycky se najdou 1-2, co sice udělají přijímačky, ale nakonec se ukáže, že na to studium nemají, takže odejdou. 

Čtyřleté gymnázium vybírá do třídy z 310 dětí zbylých, taky optimálně 30. Ve skutečnosti se o ty děti přetahují nově vytvořené (a krajským úřadem naprosto nepochopitelně povolené) obory - lycea - což není nic jiného, než jakési pseudogymnázium, ve všech měřitelných statistikách (úspěšnost v soutěžích, státních maturitách, studiu na VŠ) horší než běžné gymnázium, což se ale mezi lidmi obecně neví (statistiky zpravidla nejsou veřejné), naopak lidi mají pocit, že jejich děti budou takto mít po maturitě nějaké zaměření (přírodovědné lyceum na přírodní vědy, pedagogické lyceum na jazyky). Výsledek je, že poptávka ani nedosahuje nabídky a rozdíl ve startovní úrovni mezi čtyřletými (kde je cca 10 typicky studijních typů ve třídě a zbytek pro doplnění počtu) a osmiletými (kde je cca 28 typicky studijních typů) je propastný a stále roste. 

Řešení: rozhodně nerušit osmiletá gymnázia, návratem těch 1-2 dětí zpět do třídy na základku nedojde k zlepšení úrovně základky, ale naopak k přidušení těch talentovaných. Nicméně je potřeba něco udělat se čtyřletým studiem. Nejspíš výrazně omezit konkurenci gymnázií a podobných typů škol, takto všeobecně vzdělávací škola by měla být tak pro tu desetinu studentů - absolventů "devítky", tedy pro 30 (a ne pro 90 = jedno gymnázium a dvě lycea). Bohužel stát plánuje opakovaně spíš opak.