Tak moment-nejvíce jim bude návrat komplikovat fakt ze o tom s nimi budou chtít všichni mluvit ale zároveň jim nejvíce pomůže o tom mluvit...přeložil bych to něco jako kolik třešní tolik višní

Prelozil bych vam to tak, ze si o tom maji promluvit s nekym, ne se vsema.

Věřím, že bude hodně těch, kteří jim to připomínat nebudou. Nejde o nic, nač by měly být hrdé. Kéž by se o tom co nejdříve přestalo mluvit.

A jaký je rozdíl v tom, když v televizi běží dokument o koncentračních táborech nebo se pořádá nějaká akce k výročí války a dívají se na to lidi, kteří koncentrák a válku přežili? Těmto lidem se ty hrůzy taky přece připomínají a lidi se pořád ptají, jaké to tam bylo, jak se cítili... Nebo snad ne?

Otazka casu, kedy o tom napisu knihu a potom sa o tom natoci aj film, a mozno prave takto sa s tym najlepsie vyrovnaju a kazdy im da pokoj...

Určitě by to byla přínosnější kniha než od té holky, co ji věznil psychopat. Jako varování pro další dobrodruhy a dobrodružky.

Pokud se tyce sdileni pravdy o nemocech ja povazuji vas pristup za spravny, pravda muze bolet, ale osvobozuje.

Pravda se vsak da podat ruzne a co se tyce duchovnich veci tak slova maji silu nam dodat dusevni odvahu ci nas dusevne polozit.

Pokud budou temto zenam porad pripominat, ze prozily trauma, mohou to tak brat. Pokud je budou povzbuzovat k zivotu v plnosti do budoucna, take to tak mohou brat. Je otazka, jak slova a jake zamereni lide kolem nich zvoli. Pripominky bolesti nebo povzbuzeni k zivotu.

Když odešly, vládla v Česku pravice, když se vrátily, vládne zde ČSSD se svými partnery. Hodně se změnilo, to budou koukat.

To je asi bude zajímat až na posledním místě. A pokud, tak budou jen rády. Tyhle dámy z tzv. pomáhacích profesí nebývají obvykle pravicového smýšlení.

Ti, kteri tady spekuluji nad psychologii, si ani nahodou nepriznaji, ze pokud jejich radoby-vedecke plky prijdou pred oci/usi nestastnych dvou divek, muze to pro ne byt pohromou, pokud nebudou smele a neodmitnou tyto reci a "neodpalkuji" je od sve duse.

Pokud neco rici tak POUZE povzbuzeni, pokud neco udelat tak POUZE stat s nimi po boku a pomahat.

Rikat, ze neco pro ne bude tezke, neprekonatelne, nemozne, atd. je negativni a nepomuze to nikomu, krome tech "vedcu", kteri si mozna pohladi ego.

To je věc názoru každého z nás.Každý člověk je jiný a může reagovat jinak.Je to stejné,jako když vám lékař řekne ,že máte rakovinu.Někdo to snese,jiný ne.Osobně mám raději krutou pravdu,než milosrdnou lež.Nebudu chlácholit někoho,že to bude snadné,když vím,že to není pravda.

Pan psycholog je velký optimista.Přál bych jim to,aby to zvládly,ale obávám se,že si mohou nést následky až do konce života ve formě různých psychosomatických poruch.Tyto poruchy vznikají na základě dlouhotrvajícího stresu a i u nás jsou známy příklady především vojáků z války v Zálivu,kteří se dodnes po mnoha letech těch chmur nedokáží zbavit.

na druhou stranu, dnes jsou i metody prace s takovymi traumaty nekde trochu jinde...zalezi na tom, jake pomoci se jim dostane.

A jééééé, teď se zas objevý neziskové organizace. Nevadí, že teď nejde o cigoše, hlavně si přivydělat. Soudruhu Dienstbiere VSTÁVAT!!!!

...za sebe mohu prohlásit, že se jich na nic vyptávat nebudu...