Miliony vysoudil právem.

Jako mladý tatínek jsem byl u porodu a od dcery jsem se ani na chvili nehnul. Sestřickám se to moc nelíbilo ale nedal jsem se. Dokud nebyla označená tak jsem z ní nespustil oči.

Tuším v Japonsku se stalo něco podobného, ale s fatálními důsledky - zaměnili hocha z velmi bohaté rodiny a zcela chudého - ten co se dostal do chudé rodiny zůstal svobodný, neuměl tam žít a zjistilo se to když mu bylo cca 60 let

Mně se to stalo. Rodily jsme ve stejnou dobu dvě na jednom sále, ukázali mi moji malou - tmavovlasou a s šišatou hlavičkou a na pokoj mi po čase dovezli dítě, když jsem spala. Pak jsem koukla o postýlky u postele a tam bylo dítě plešaté a kulaté :) Volala jsem sestřičku, že to není moje. Chlácholila mně : "Víte, ony se ty děti už chvíli po porodu změní, když je umyjou a tak ..Když ji nakojíte, tak se to spraví, uvidíte.." Chápala jsem, ale přece se nemění tolik. Trvala jsem na svém. Zběžně zkontrolovali číslo (prý v pořádku) a přivolali doktora, ten mně přesvědčoval taky. Došlo to tak daleko, že mi přivedli nějakou psycholožku, která se mnou začala probírat, proč nechci přijmout svoje dítě. Popravdě se mnou mluvili jako s pomatenou :/ Nakonec dítě rozbalili a podle nějak obrácené (chybně napsané, ale posléze rozluštěné) značky na nožičce zjistili, že moje opravdu není...Neomluvil se mi nikdo, takže mi zůstaly velice smíšené pocity a historka, kterou vyprávím nyní už velké dceři. Bylo opravdu štěstí, že obě děti byly tak velmi rozdílné... A dodnes nechápu, proč se neozvala druhá maminka, prý moji malou dokonce kojila..

V roce 1994 asi převažovaly ve francouzských porodnicích staroevropané. Dnes už mají možná navrch novoevropané...

a? U novoevropanskych deti to nevadi kdyz je nekdo zameni?

Stále moc dobre nechápem, ako sa taká zámena môže stať. Systém by mal byť predsa nastavený tak, aby vylúčil chybu ľudského faktora.

Pokiaľ viem, tak u nás sa už za komunistov na dieťa (jeho prsia či brucho) hneď po pôrode napísalo nezmývateľnou fixou číslo a rovnaké číslo sa dieťaťu uviazalo na nohu. To isté číslo mala aj matka. A tá si pri kojení dieťa, resp. jeho číslo vždy skontrolovala.

Jediný spôsob, ako k zámene dieťaťa pri takomto systéme môže prísť, je úmysel.

Stačí, aby sestra s fixou byla dysgrafik, a neštěstí je hotovo.

Tak to je mazec...v každém případě to je pro ty rodiny fatální, těžko se s tím budou vyrovnávat, ať už se ty dívky vrátily (nebo jako ve francouzském případě nevrátily) vlastním rodičům. Ale jak v tomto případě, tak ve třebíčské kauze je štěstí, že byla děvčátka zdravá. Představte si, že rok (nebo deset let) vychováváte zdravé dítě, a pak Vám řeknou, že není vaše a že vaše vlastní je jiné dítě - s nějakým zdravotním handicapem, možná i velmi vážným a neléčitelným. A teď  - chtěli byste vrátit cizí dítě - zdravé a získat své vlastní - nemocné...

Myslim, ze v tomto pripade je uplne jedno jestli je dite nemocne. Dite, ktere rok nebo 10 vychovavam je moje i kdyby melo tykadla a bylo oranzove.

Já si svoji dceru odnesl přímo od maminky z porodního sálu až na pokoj, takže to jde zajistit i v porodnici.

tak hlavně aby se tam nepotkali dva tatínkové, na chvíli dítě položí, zakecají se a neštěstí je hotovo ....

Jakákoliv částka je malá

Tak to je otázka, jak to rodiny vnímají. Byť je to vysoce nemilý případ, tak obě rodiny hádám byly s dětmi šťastné a spokojené (hádám).

Takže ono, co se v jejich životě změnilo? Rodiče neurčuje biologická stopa, ale ten, kdo je vychovává.

A pak přesvědčujte lidi, že je lepší rodit v porodnici...