Úderný titulek. A odkud že jsou ti jantaři? Ještě štěstí, že pod vlnami Baltu nejsou uhelné sloje. Děsím se představy, že by nějaká bouře vyvrhla tisíce uhlí.
Vážená paní autorko:
1. Jantar není minerál, kámen anóbrž šutr, ale fosilní pryskyřice převážně třetihorních jehličnanů, i když jsou známy i nálezy starší. Nejde o zkamenělinu, neboť jeho mineralizace je minimální, na rozdíl od třeba zkamenělých stromů, kde je uhlík nahrazen převážně křemíkem (nikoliv silikonem). Prostě ve své podstatě zůstává stále pryskyřicí. Stačí jeho úlomek zapálit, či položit na desku vařiče.
2. Důl na jantar je pak naprostá fikce. Račte si vyhledat.
3. Nejde o žádnou novinku, na pobřeží Baltu byl jantar vyplavován po celou dobu lidské existence, ba dávno před ní. Pokud se podíváte do historie Hansy, najdete řadu zajímavých údajů. Včetně dosti drastických restrikcí vůči jedincům, kteří by jantar nalezli a neodevzdali. Item tam naleznete zmínky o soustružnících jantaru, kteří z něj vyráběli růžencové korálky.
4. Vraťte se raději ke svým článkům o batoleti s pistolí, či jak se sráží lodě a šlapadla na Vltavě. Budou pro ne zcela zblblou veřejnost stravitelnější.
5. Nic ve zlém, ale pokud chcete něco veřejně publikovat, zejména pokud jde o převzatou informaci, měla byste si zjistiti nejen původní zdroj, ale i informace ze zdrojů jiných. Tak pracuje dobrý novinář. Jen mám takový dojem, že u nás zbyl jediný a tím je pan Klíma. 
Stačí zde hned po ránu vzpomenout slovo Rus či Rusko a je zde o zábavu na celý den postarané ! 
