Tak s tímhle panem profesorem bych si matematiku hrozně ráda zopakovala. Ta klasická matematika mi šla, ale tahle by mě určitě o poznání víc bavila, v jeho podání to musí být šíleně zajímavé. A navíc se mi na něm líbí, jak je to tolerantní člověk a nejede si jenom to svoje

Matematiku jsem vzdycky nesnasel - predevsim kvuli afektovanym "pedagozkam" ve vsech urovnich vzdelani... dnes me kupodivu zivi a mam ji rad. Je dulezita. Nechapu skaly tech lidi co tady davaji minusy tem co maji podobny nazor jako ja... Jste dukazem a duvodem toho, proc nas narod neni zrovna v urovni vzdelani na spici..

Další chytrolín. Neustále se to tu množí myslitelama, co vymýšlí nové revoluční koniny a školství jde při tom soustavně a cíleně do kopru.Nové metody výuky, shémata, nové písmo, nový způsob hodnocení, všechno jen proto, aby se dítě chudák nějak nezatěžovalo. Hlavně nové učebnice, nezapomeňte.Jednorázové.  To jsou totiž větší bestsellery, jak od Viewegha.

Tahle metoda je skvělá pro děti s nadprůměrným IQ. U dětí s průměrným IQ někdy k onomu "aha efektu" dojde, ale většinou za cenu úmorného opakování. U dětí "nenadaných" zvídavostí je to katastrofa, tyto děti moc nebaví hledat nová pravidla, milují opakování známého. Pro dětí s podprůměrným IQ tato metoda vhodná není.

Jeste si zodpovezte, jak je na tom klasicky pristup. Treba ja jsem se na matiku nikdy neucil, vzdy jsem si jen hral s cisly a funkcemi. Rozhodne jsem si pamatoval min nez spoluzaci a stejne jsem to dovedl rychleji a lepe pouzit, opravdu neco noveho vymyslet. Ten tradicni pristup me akorat zdrzoval.

S toto metodou máme doma zkušenosti. Bohužel, špatné. Je skvělá pro chytré děti. Průměrní žáci v klasické koncepci se však v této stávají podprůměrnými. I když se to spoustě lidí nelíbí, dril je potřeba a má své opodstatnění. V metodě pana profesora není. Žáci přeskakují z jedné látky na druhou a nemají možnost si tu novou zažít. Když se k ní o pár dní nebo týdnů vrátí, koukají na ni jako na absolutní novinku. My jsme jako malí počítali ve škole desítky příkladů pořád dokola. Sice to byla nuda, ale v mozku postupy nesmazatelně uvízly. Sám jsem vystudoval učitelství prvního stupně, takže mohu tuto metodu posoudit i z druhého pohledu. Není to dobré. A protože již pár let podnikám, mám i třetí pohled. Je to skvělý byznys. Vydat mraky barevných učebnic pro všechny děti na prvním stupni, které je používají jednorázově, je obchod snů.

Díky za pohled někoho od fochu. A jak už to v našem státě bývá obvyklé, mám takový silně nepříjmený pocit, že vámi uvedený třetí pohled bude ten správný a i zde nejspíše jde o peníze až v první řadě. Pro společnost H-mat je to nepochybně terno. NIcméně vzhledem k tomu, že jde o naše děti, tak je to i silně na přesdržku pro klíčové protagonisty. Pokud je ta metoda skvělá jen pro chytré děti, tak je to už z principu špatně, protože tyto děti zpravidla zvládají matematiku bez potíží i v původní podobě.

Problémem výuky obecně je, že je generální, tedy nepřistupuje k skutečným potřebám a vhodné formě pro jednotlivce. Žádná výuka a metoda nebude vyhovovat žákům všem, souhlasím s tím, že co student sám vymyslí a na co přijde, si snáze zapamatuje a v budoucnu využije než to, co jen pasivně přijme. U studentů je dobré využít více tvůrčnosti, ale musí to chtít, pokud nechtějí a jsou pasivní konzumenti sami od sebe, stejně se nic nenaučí.

Nevím, jak vypadají učebnice na prvním stupni dnes, ale když chodil můj syn (asi před 10 lety), připadalo měto spíš jako příprava na správné vyplňování formulářů.

Když jsem četla ten článek, nepřipadalo mi, že by bylo myšleno nějaké nové učivo (jako u množin, kde se náhle zavedlo něco, co většina rodičů neznala, a přitom se po nich požadovalo, aby děti doučily, co učitel nezvládl - já stihla vyjít základku dřív, sestru bohužel množiny neminuly), ale spíš přístup učitele k žákům. Třeba se mluví o nové metodě hlavně proto, aby mohli upravit osnovy individuálněji a nemuseli všichni nesmyslně vyplňovat formuláře?

Mimochodem, jak jsem to z článku pochopila, je to totéž, co používal už Sokrates (jen v jiném oboru.)

upřímně základy teorie množin jsou celkem trvialita na kterou stačí i minimum abstraktního myšlení.

Malcolm Gladwell se jmenuje autor tří knih, kterým jsem přes svůj vrozený skepticismus uvěřil. Kdokoli je přečte za odpoledne. Autor se snaží dokázat, že hudebního virtuoza dělá nikoli talent, ale doba, kterou věnuje hraní. Stejné je to s hokejem a s jakýmkoli sportem,. Jágra netvoří žádný zvláštní talent, ale doba, kterou strávil na ledě. Osobně jsem znal bratry Holíkovy, i s nimi to bylo stejné. Pokud je tomu tak, jak říká pan Gladwell, vaše úspěchy v matematice souvisí výhradně s tím, kolik hodin jste strávili počítáním. Jako v medicíně se objevují různí alternativní léčitelé, je i pan Hejný jedním z charismatických autorů nových metod, které nikdy nepřinesou nápadně dobré výsledky.

No, s hraním nemá pravdu zcela určitě. Mám tak dokonalý hudební hluch, že bych se nenaučil nic ani za celý život. A znám naopak lidi, co by zahráli snad i na koště. S tím sportem je to podobné. To dokazuje například řada případů z atletiky, kdy nějaký atlet třeba až na druhý nebo třetí pokus našel disciplínu, která mu sedla. Ano, dřením jde dosáhnout hodně, ale tu opravdovou elitu dělá kombinace s vrozenou dispozicí. A s matematikou jakbysmet. Musíte na ni mít alespoň určité buňky, protože jinak budete počítat do haleluja a nebude to nic moc platné. Spočtete stovku příkladů a pak vás dostane ten stoprvý, protože tam bude zadání zase trochu jinak.

Celý problém je v tom, že metoda prof. Hejného je dobrá jako doplněk pro děti, kterým jde matematika výborně. Ostatní se těžko co naučí, protože si touto metodou těžko vybudují představu čísla. Pokud ve druhé třídě děti, jejichž rodiče je neučí sami, stále počítají na prstech, a učitel jim k tomu nesmí nic říci, kam to vede? Myslím, že výsledkem bude, že 80% dětí, kteří touto metodou projdou, nebudou schopni studovat na technických vysokých školách. A co pak?

To se v současném svatém nadšení neřeší. A hlavně ten malér potom bude vyžírat někdo jiný.