Neměli by si to trochu ujasnit?

1) "Hodnocení akcentuje posun daného žáka, nenálepkuje ho, nesrovnává s ostatními."

2) "Rozkliknousi vlákno a vidí: ‚Tady mi to nejde, tady jsem dál než Pepa.‘ Rády se navzájemporovnávají.“

"

je to konecne pokrok ve vyucovani deti. znamky je znervoznuji, ale pokrok ve studiu jim umoznuje v klidu dohanet urcite body, kde potrebuji pridat. jelikoz vim, ze hodne rodicu uz dava prednost bezstresove vychove deti, nechapu, proc je chteji i nadale vystavovat stresu ve skole...

A co bude na VRCHOLU?

Smete je lavina, dojde jim kyslík

A ti hloupí co zůstali v základním táboře, ti budou vysmátí ...

Jaká je funkce známky? Motivovat žáka nebo předat rodičům informaci, jak jeho potomek zvládá požadované znalosti?

Co budou dělat rodiče se základním vzděláním, kteří mapám neporozumí?

Co budou dělat rodiče bez přístupu k webu?

Co budou dělat děti v dospělosti, kdy žádné Mapičky mít nebudou, ale budou vystaveni tvrdé konkurenci ? ... Raději nedomýšlet ...

Jako pedagog rozumím mnohým otazníkům i pochybnostem, které se v komentářích objevují. Způsob hodnoceni popsaný v článku prakticky neznám - s čím ale mám bohaté zkušenosti je procentní a slovní hodnocení. Musím říci, že vnímám, že i přes počáteční rozpaky jej jak žáci, tak i jejich rodiče kvitují a oceňují daleko . V tomto smyslu jsem i rád, že se objevují pokusy něco s hodnocením udělat. Je přirozené, že nám to jde mnohdy proti srsti, protože jsme nic jiného ani nezažili. Podstatné ale je, zdali prospívá dětem. Pokud se ukáže, že ano, bude přeci lepší je používat, než si za každou cenu držet "starej dobrej model". Pokud chceme pozitivní změny ve školství, potřebujeme dávat těmto věcem prostor, aby se ukázalo, zdali je to něco smysluplného a prospěšného, nebo jde jen o výmysl, který nic moc nepřináší. Dejme tak tomu šanci to alespoň vyzkoušet

Ano, dát prostor pro experiment. Ale řádně zdokumentovaný a s měřitelnými výsledky. A porovnání s klasickým modelem hodnocení.

Ovšem zavádět něco, protože se to dětem líbí, je absurdní. Jistě by se jim nejvíce líbila 45minutová přestávka a 10minutová výuka.

Jako že vytvoříme mapu pokroku v tvrdých a měkkých YI, po které se bude stoupat k vrcholu? Kde je ten vrchol? Co když se žák nanaučí jedna vyjmenovaná slova, ale ostatní bude umět? Jak se to projeví v postupu k vrcholu?

Je to celé nebetyčná blbost. Mnohem lepší by bylo představit si vzdělávání jako skládačku, puzzle. To by mnohem lépe znázorňovalo dosažené znalosti. Ale v praxi by i ta skládačka byla blbost.

btw: Myslíte, že byste v iy došel na vrchol?

to patřilo pod příspěvek Ondřeje Šrubaře

Lidé a vzdělávací systém se prostě vyvíjejí a tak je třeba přizpůsobit i systém klasifikace.

Například když jsem studoval já, tak nás na strojárnu vzali do prváku více než dvojnásobek počtu který hodlali pustit ke státnicím. Tj. na vysoké školy se mohlo dostat řekněme 20% populačního ročníku a úspěšně absolvovalo nějakých 15% (nepište mi že to nevychází, byly školy, kde se vyhazovalo daleko, daleko míň než u nás).

Na hodnocení se používala čtyřstupňová klasifikační stupnice:

1 - výborně, 2 - velmi dobře, 3 - dobře, 4 - nevyhověl.

Ale zjistilo se, že oproti kapitalistickým zemím máme málo vysokoškoláků, tak se postupně zkvalitňovala výuka a šlechtila populace až do dnešního stavu, kdy na VŠ jde polovina ročníku a většina také absolvuje (alespoň bakalářem, ale to už je také vysokoškolský titul, co na tom že za 3 roky).

No a abychom mohli lépe hodnotit tuto daleko vyšší kvalitu studentstva, bylo zapotřebí rozšířit i klasifikační stupnici:

A výborně, B velmi dobře, C dobře, D uspokojivě, E vyhovující, F nevyhovující

Tj. předpokládám, že F = 4, C = naše staré výborně, B = umí líp než pan docent a A = umí líp než pan profesor

Vaše úvaha je správná v tom, že počet tzv. vysokoškoláků se zvýšil, ale mnozí z nich bohužel neumí ani to co dřívější gymnazisté. Není to tedy o klasifikační stupnici, ale o tom, že mnozí vůbec pro absolvování VŠ nemají předpoklady.

Rodič neví nic, protože čtyřka od jednoho učitele může znamenat lepší výkon než jednička u jiného.

A když má dítě v třeba v sedmé třídě trojku z matematiky, co ho budete učit? Víte?

No podívám se mu do sešitu, to snad není problém...

Alternativou by místo mapy mohla být tabulka čokolády a její prokousávání!

Nevím proč by hlavní funkcí škol mělo být nadšení dětí a nechápavost rodičů.

Nepíše se dneska v žákovských knížkách za co je ta která známka? Není to lepší, než pofiderní postup po metách na mapě?