Reziduum minulosti
Kdo chce vyvolat válku, předestře svým občanům dějinné reminiscence. Té hrůzy, co jsme zažili s tím a tím. Horší to být nemohlo. Vždyť jsme málem svoji minulost nepřežili, naši zemi si přivlastnili cizáci, národ zotročili a češtinu zakázali. Připomíná to stav člověka, který ulehne ke spánku a najednou mu někdo zatřese ramenem a křičí, vstávej (!), před sedmdesáti lety nás obsadili Němci a my s nimi zacvičíme! Jenomže, nějak jsme se se svými bývalými napřáteli minuli v běhu dějin. Nic nevadí, pokud mi tuto mantru stále někdo dokolečka opakuje, musím ji řešit. Buď mu dám zapravdu nebo se s jeho histerií rozejdu s tím, aby mě neotravoval. Jakékoliv konflikty, které máme denně na talíři, kdy nás někdo vyhecovává k nenáviti k potomkům těch, kteří v našich dějinách napáchali nenapravitelné škody, jsou předem postavené na hlavu. Generace, které naše uchvatitele vystřídaly už nemají s řáděním svých pradědů nic společného. Kdo je schopen s pomocí takové ideologické diverze pronikat do našich hlav, abychom ho vůbec brali vážně, chce rozpoutat konflikt mezi národy a národnostmi a obnovit tak nenávist, co se již ztrácela do dějin. Upozorňovat na historické skutečnosti je zcela správné. Proto se píší dějiny. Ovšem podsouvat současníkům činy jejich prapředků, na něž si mnozí ani nepamatují, je nefér.
Když se mnou chce někdo zatřást a zaktualizuje ve mně čerobílý film a fotografie z koncentračních lágrů, poprosím ho, aby tyto reminiscence nechal spát. Současný obraz zemí bývalých nepřátel si dosadím , když vidím jejich dnešní technologický a celospolečenský posun směrem k občanské společnosti. Snaha potomků Kazimírů určuje rozkvět společnosti. Když proti nim opět pozvedáme hlas i zbraně, je zcela možné, že jejich potomci si to nenechají líbit. Rozvoj společnosti totiž končí tam, kam vstoupí mozky vymývající propaganda. Ti, kdož podlehnou propagandě, nejsou až tak chytří. Na nich se nedá celospolečenské blaho stavět. To všichni dobře víme.
