S názory autorů článku nesouhlasím, nebo alespoň ne se všemi. Myslím, že lidé potřebují hrdiny, a vždycky potřebovali. V době, kdy se lidé báli každého dalšího dne, kdy se báli projevit svůj názor, byl pro ně jakýmsi vysvobozením někdo, kdo se nebál udělat ěnco pro ostatní, naprosto cizí lidi. Vkládali do něho své naděje.
Autoři psali, že Nicolas Winton na tuto akci nebyl sám, že mu mnoho lidí pomáhalo. Ano, to je pravda, ale pan Winton si nikdy nepřipisoval zásluhy. Dokonce nebýt jeho ženy, nikdo o tomto jeho skutku neví. Přečtěte si jeho životopis nebo se podívejte na nějaký jeho dokument. Sami se můžete přesvědčit, že takový opravdu byl. Nezjiště pomohl. Tak, jak v danou chvílli mohl. Celý život pomáhal a pomáhá, i když je mu 105 let.
Nechci tvrdit, že vše bylo správně, ale pomohl. Ano, stejně tak i další lidé, i když se o nich nemluví. Ne třeba v takovém počtu. Každý, kdo v této době pomohl byť jednomu člověku, a je jedno, jestli Židovi, má můj respekt. Uvažte, že tito lidé riskovali nejen životy své, ale i svých rodin. A stejně se tací našli.
My můžeme jenom doufat, že takovou dobu a takové situace nikdy nebudeme muset zažít.
Díky!
