Dětský voják pořád není nic jiného, než obyčejný voják. Jejich velitelé sází na morální zábrany evropského nebo amerického vojáka zabít dítě. Mnoho civilizovaných vojáků kvůli této morální zábraně zemřelo.
Dětský voják jen navyšuje počet bojovníků, nic víc. Držíš v ruce střelnou zbraň, tak samozřejmě je Tě třeba zastřelit stejně jako kdyby jsi byl dospělým vojákem.
Morální zábrana likvidovat dětské vojáky má původ ve vojenské historii, kdy takový dětský voják, (u nás známá husitská práčata), představoval minimální nebezpečí pro armádu. Dnes, když existují střelné zbraně obsluhovatelné dítětem jsou armády logicky nuceny své postoje přehodnotit.
Též je otázkou, jaký postoj zaujmout k dětem nepřítele, když dvouleté děcko bude za pět roků schopno střílet lehkou střelnou zbraní a zabíjet vojáky. Mám na mysli Palestince, ale taky ISIL. Svět dojímá mrtvé dítě nepřítele. Jenže těch dětí je tam mnoho. Dá se z nich postavit docela veliká armáda. Je iracionální střílet islámské vojáky, ale šetřit jejich děti. Jako kdybychom si nepřítele měli šetřit, aby nám nepřítel snad nevyhynul.
