Nehodlám spekulovat o tom , kde se stala chyba, bylo jich evidentně více na různých stranách . Asi nejblíž bude paní Z.V. Tomu říkám konstruktivní názor.Zbytek má stejně v rukách soudce a více-(či méně) odpovědní zaměstnanci vězení.  Nedočetli jsme se nikde  jak dlouho paní trvalo,než navštívila pracovníky PS . Tedy vlastně ano,ovšem pokud se tak stalo až když se jí dostalo příslušných "informací" , zdá se mi to trošku pozdě a ptám se  co bylo předtím. Přesto její rozhodnutí oceňuji a přeji aby vše dopadlo dobře.

Z obecného hlediska  je článek dobrý a snad i přínosný :-) a  v jádru šlo hlavně o poskytnutí informace veřejnosti obecně, že vůbec existuje něco jako PMS 

První důležitý krok, který je určitě dobrý! 

Druhým krokem by mohlo být, aby se pachatel během a po skončení vyšetřování a soudu nedostal k osobním údajům oběti (aspoň k jeho adrese), pokud tyto údaje neznal už před spácháním činu (teď jsou tyto údaje běžně součástí rozsudku... ).

No když si k sobě někdo nastěhuje kriminálníka, tak má počítat s nejhorším. A ne se nás tu svým nezodpovědým chováním k sobě a ditěti snažit dojmout.

Bylo by opravdu velké překvápko, kdyby se tu aspoň jedna takto "moudrá" reakce neobjevila. Pak se divíme, že oběti týrání a dalších trestných činů kolikrát raději mlčí -- ony se totiž bohužel moc nemýlí v tom, že "řádný, dokonalý, bezproblémový občan" jim, po násilníkovi, ublíží podruhé, neboť jemu samému se v jeho dokonalosti žádné zlo přihodit nemůže.

Je velkym selhanim spolecnosti ze tyto tyrany nechava nazivu. Kdokoli dlouhodobe fyzicky tyra nekoho druheho ci jedna nasilne nema narok na zivot

To bysme rovnou mohli zavést za veškeré přečiny jediný trest, a to smrt.

Jsem ráda, že taková pomoc existuje. Oběti trestných činů potřebují soustavnou péči. Mnohdy trvá duševní "rekonvalescence" roky. Ale stojí toza to.