V článku mi docela chybí jedna docela důležitá informace - jestli se nemoc vůbec dá nějak léčit či ne.

Samozřejmě v rozvojových zemích bude pro spoustu lidí problém se k takové léčbě dostat.

Pokud vím, tak jediná metoda spočívá v naříznutí kůže a vlasovce nesmírně pomalu vytáhnout. Když se přetrhne, tak zánět a smrt, když se do otevřené rány dostane infekce, tak zánět a skoro jistá smrt.

No zajímavé - paní je zdravotní sestra, ale její děti se jí štítily. To musí být panečku úroveň vzdělání....A jak byla vzdělaná ta zdravotní sestra? Nějak mi to hlava nebere  A dále (můj nároz tedy bude asi mínuvován) jsem ráda, že žiju v zemi, kde hlavní ideologií bylo (možná ještě je) křesťanství - to přikazuje milovat své rodiče a hlavně pomáhat druhým (tedy i nemocným). To je v Indii, resp. v hinduismu věc zcela neznámá. 

Tady by se měla nasměrovat naše pomoc do zahraničí. Ne výkrmné programy různým líným černochům, ale pomoc nemocným. Ne sociální podpory zdravým lenochům, naše pomoc má směřovat nemocným a hendikepovaným, kteří si sami nepomohou. Máme je po celém světě, ale taky tady v naší České republice i když ne se sloní nemoci, ale jsou nejrůznější nemoci na které pomoc pojišťovny nedosáhne.

V naší republice se sloní nemoc nevyskytuje, avšak tulení nemoc u některých skupin lidí je tady až velmi častá.

Kdyby alespoň ta tulení nemoc byla léčena. Jenže není.