O víkendu z různých zdrojů v Novém Rusku začaly přicházet zprávy, že 10. a 14. územní prapory zformované v Žitomiru a Čerkassech a se snaží probít se a přejít na stranu domobrany.
O praporu Čerkasy je známo, že již odmítl uposlechnout příkazů ukrajinského velení. Vojáci praporu „Čerkasy“ nosili obyčejnou maskovací uniformu typu doubek. Na levém rameni čerkasci nosí vojenské nárameníky ozbrojených sil Ukrajiny a na pravém – nášivku praporu „Čerkasy“, což je obraz kozáka, který má zbraň na rameni, s šavlí a prachovnicí. 5.října prapory byly nuceny zaujmout kruhovou obranu na výjezdu z Volnovachy, přičemž zaujímali území od stanoviště dopravní policie k bývalému masnému trhu.
Ale v noci na 6. říjen domobrana provedla dva vstřícné údery – ze strany Andrejevky a Novotroického, v reakci na které Ukrajinci byli nuceni odvést část sil a prostředků, blokujících rebelující prapory. To umožnilo čerkascům a části žitomirců vyrvat se z obklíčení a spojit se s domobranou. Jejich ostrý úder dopadl na ukrajinský trestní prapor „Šachtorsk“, dříve známý jako prapor „Ukrajina“ Olega Ljaška.Při průlomu se čerkascům podařilo zabít několik desítek ljaškovců, ale sami ztratili 24 vojáků. Během průlomu se jim podařilo zajmout některé nacionalisty, mezi nimiž byl hnusně proslavený prevít Jurij Sinežuk hledaný Interpolem pro válečné zločiny ve Rwandě v roce 1994, a také známý jako milovník posledního guvernéra ukrajinského Krymu, Anatolije Mogileva. Jako zajatec byl také přiveden zástupce velitele praporu „Čerkasy“ Vladimir Melnik.Komandir praporu „Čerkasy“, plukovník Radčenko opustil prapor ještě v září.
Dříve na stranu domobrany přešli bojovníci charkovského územního praporu
