Putin obnoví impérium kam až to půjde. Při tom chce ovládat celou Ukrajinu, nikoli jen pár východních provincií (jejich odtržením by paradoxně poklesl jeho vliv na celou zemi a prozápadní orientace "zbytku" Ukrajiny by jen posílila). Pro Putina je výhodnější udržovat a přiživovat neklid, chaos a nejistotu. Svět si časem zvykne a další postup přijme lhostejně nebo dokonce s úlevou, že "bude konečně klid" (Krym už byl v tomto duchu obětován). Poražen by nebyl ani v případě nějakého toho (nejspíš dílčího a dočasného) ústupu: za nadšeného vřískotu "užitečných idiotů" by odešel středem jako "písmejkr", který nás ušetřil války. Státy na východ od stávajících Finských, Švédských, Polských, Slovenských, Maďarských a Rumunských hranic mají podle těchto imperiálních ambicí právo nanejvýš na formální samostatnost za předpokladu úplné vazalské podřízenosti Rusku. Ostatní země bývalého "východního bloku" (mimo východního Německa, avšak včetně Polska, nás a nejspíš i Finska) mají navždy patřit do ruské sféry vlivu bez ohledu na nějakou tu momentální příslušnost k západním strukturám. Oslabování a relativizování těchto vazeb paří k trvalým ruským zahraničně politickým prioritám. Vedle mnoha jiných prostředků jsou k tomu využívány "staré struktury z prognostických ústavů" a víceméně skryté kšeftíky s Německem. Polsko představuje jediný "tvrdý oříšek" (lze předpokládat, že by jako vždy kladlo poměrně tuhý odpor i zcela osamocené). Česká "blbá nálada" (která není pouhým důsledkem kolektivní "autosugesce") a tradiční připodělané rusofilství (za něž sklízíme polské pohrdání a tu a tam i trochu nenávisti) nás řadí naopak mezi "snadná sousta". Vadná západní politika (kompromitace demokratických a "tržních" mechanismů v důsledku řádění finančnických a politických oligarchií, z toho vyplývající hospodářská krize, oslabení Spojených států Obamou a jejich sklon k novému izolacionismu, vytrvalé parodování, zesměšňování a podvazování občanských svobod etc) Rusku nahrává.
