Jojo, zrovna na Olšanech nám nyní přišel dle nového výměru nájem na 10 let za více než 9900.- a to máme klasický hrob, né hrobku. Pro porovnání naposledy to bylo cca 3500.-

Jinak, my jsme doma už všichni o věcech okolo pohřbu hovořili, takže každý ví 

Jednim z duvodu, proc se nezada o netradicni pohreb, muze byt i nepruznost, neochota a necitlivost (jiste ne zamerna) personalu

Pripad jedna: chteli jsme, aby na pohrbu zahral kamarad neboztika, a promluvil jiny kamarad, tzn. nechteli jsme jejich standartniho recnika a hudebnika. Strasny problem, v situaci, kdy jste zniceni, fakt nemate naladu se dohadovat...nakonec jsme je museli oba zaplatit v plne sazbe, a pani si nenechala ujit prilezitost alespon k afektovanemu uvodu....

Pripad dve: sli jsme domlouvat posledni veci do zakulisi - tak strasne afektovanou mluvu, ktera mela akorat tak za ukol pribuzne jeste vic emocne vytocit jsem snad nezazila...kvuli mamce jsem se hodne drzela, abych te pani neco od plic nerekla. Rozodne nebyla schopna jednat vecne a situaci ulehcit.

Je fakt, ze se to mozna pomalu meni a zavisi to na lidech, protoze na poslednim, kde jsem byla, se akorat hralo to, co se sestavilo predem z oblibene hudby - a bylo to moc fajn, kazdy si vzpominal po svem a na co chtel...proslovu minimum.

Pěkný rozhovor.Děkuji.

Ohledně pohřbu - nepovažuju vůbec důležité, jak to chci já. Až umřu, bude mi jednou, jaký budu mít pohřeb i kde bude ležet moje tělo. Není to důležité. Ať je pohřeb takový, jaký bude vyhovovat lidem, co tu po mně zůstanou. Mně by vůbec nevadilo, kdyby obřad nebyl žádný, ani hrob či nějaký šutr kdybych neměl. Prach jsem a v prach se obrátím. Ale pokud bude syn, vnuk, manželka, kdokoli mít pocit, že po mně chtějí mít místo, kam zajít, ať ho postaví, strašit je za to chodit nebudu. ;)

A jinak ten člověk je evidentně fajn chlap a rozhovor se mi moc líbil. A ruku bych mu milerád podal, hrobnické povolání beru vážně a je to dobrá a poctivá práce.

A já bych právě rád, aby si ten kdo chce-na mne jednou vzpomněl jen tak:třeba na jezu kterej sem splul, nebo třeba u piva...byla s ním sranda  a nemusel proto jet k nějakému šutru :-)

Dobrý článek, rozumný PÁN hrobník. Díky autorce - přečetl jsem si se zájmem.

Článek se dotýká více věcí...

Řekl bych, že lidé by rádi "rozhodovali" teoretickými úvahami o smrti jiných (témata trest smrti, eutanazie) ale ve skutečnosti jsou (jsme) z reality smrti bezradní. Nedávno nám zemřel bývalý kolega. Měl tzv občanský pohřeb a ta zmíněná bezradnost - jak k této situaci přistupovat, jak ji uchopit, ze všech přímo sálala.

Příbuzní sice uspořádali pohřeb (proti současnému trendu), ale bylo oznámeno, že si nepřejí projevy soustrasti - kondolenci. Na pohřbu zazněla samozřejmě písnička Až mě andělé zavolají k sobě... A mně napadlo, co by se na těch pohřbech hrálo, kdyby tato písnička neexistovala...

Myslím, že stále mají nejlepší přístup ke smrti a k pohřbu křesťané. Asi proto, že skutečně platí, co nám kdysi říkal učitel: Lidé se stali lidmi, když začali pohřbívat své mrtvé...

Nedá se přehlédnout zásadní rozdíl mezi pohřbem s obřadem  tzv. církevním a s obřadem světským (civilním, občanským).

Na křesťanském pohřbu nikdy kněz NEMLUVÍ K MRTVÉMU (křesťané přitom věří v nesmrtelnost duše). Naproti tomu na těch druhých pohřbech se k mrtvému mluví běžně (Loučíme se s tebou soudruhu, čest tvojí památce...) Proč nevěřící mluví k mrtvému, proč mají tendenci dávat "mu" na rakev květy které měl rád, hrát "mu" oblíbenou písničku... 

Že jsme ze smrti bezradní a že už za minulého režimu a ani dnes nevěřící moc nevěděli, jak smrt chápat, jak k ní přistupovat, o tom svědčí i vznik tzv. smutečních obřadních síní. (Začaly se stavět za komunistů a většinou v akci "Z"). Proč potřebují nevěřící spec. budovu k tomuto účelu? Křesťané mají pohřební obřad v kostele - v tomtéž prostoru, kde měli křest, svatbu, kde se scházeli o svátcích, nebo třeba každou neděli). Kdyby se nevěřící smrti nebáli, kdyby pro ně nebyla tabu, nebáli by se mít rozloučení se zemřelým občanem v sále místního kulturáku nebo v zasedačce městského úřadu (například).

Jsem nevěřící a smrti se nebojím. Věřte kdyby to bylo možné co by se mi líbilo:ať přátelé udělaj oheň u jezu u Rybů, tam at mne lupnou a jdou na pivko, pustí mou oblíbenou muziku,  zapaří  a vítr ať mne potom uklidí! joo to by byla paráda

Dnes už mají lidi cool telefon, cool auto a cool svatbu, proč taky nemít cool pohřeb.

Pěkný rozhovor. Vzdálená přízeň provozuje na Moravě pohřební službu již přes sto let, a je to řehole... Na pohřbu mého strýce se pouštěly především zvuky vlaků a nádraží a pak country, co měl rád, protože byl velký fanoušek a sám tyto nahrávky na nádraží pořizoval. A to jsme velmi konzervativní, byť ateistická rodina. Nikdo se nepohoršoval. Ale ono je to těžké, když Vám zemře milovaná bytost, navíc třeba předčasně, tragicky, třeba dítě, sourozenec......tak se vzepnout k nějakému režijnímu výkonu a plánovat, jaké skladby měl zemřelý rád, jaký způsob piety by "ocenil"....v tu chvíli můžete být při smyslech učinit nanejvýše pár formálních gest, když vás pohlcuje zármutek a zoufalství. A ne vždy máte organizačně zdatné a osobnostně silné přátele nebo příbuzné, co by Vám s tím mohli pomoci. Viděla jsem to u své kamarádky, když jí náhle, zdánlivě v plném zdraví zemřela maminka. Tatínek, sourozenci, celá rodina byla tak nějak v mlze, a zvládli uspořádat nanejvýše formální pohřeb. I řeč nad rakví a výběr skladeb nechali na PS, zkrátka nebyli více schopni a ostatní k tomu nechtěli připustit. Když se vymanili po čase z nejhlubšího zármutku, tak jim to bylo líto a za dva roky uspořádali na maminčiny narozeniny pietně narozeninové vzpomínkové setkání. Sjelo se veškeré příbuzenstvo a přátelé, a byla to příjemná zahradní slavnost, pouštěli se maminčiny oblíbené písničky, prohlíželi její  fotografie, vyprávěli se různé historky...na samotném pohřbu jsem nebyla, ale na tomto setkání ano, a mám na maminku své kamarádky velmi příjemné vzpomínky.

Ano, o tom je právě ten článek. Smrtí blízkých jsme zaskočeni a přitom je to jediná jistota, s kterou bychom přece měli kalkulovat, a měli bychom o sobě v rodině navzájem vědět, "jak by to kdo chtěl nebo nechtěl".

K té zahradní slavnosti - někde je zvyk jít po pohřbu na tzv smuteční hostinu. Někdo to považuje za nevhodné, někoho to přímo pohoršuje. Dle mého je to velmi chvályhodný zvyk.

Nevím proč bych měl přemýšlet o tom co mi zahrají na funuse,je mi 62 a zemřít se mi nechce.Nedávno u nás zemřel jeden pán bylo mu 94 a já tady chci zůstat dokud to půjde.

Průšvih je v tom, že oni neumírají jen ti, "kterým se chce". Věřte, že tomu 94-letemu se nechtělo stejně tak jako Vám 

Robert Fulghum o tom napsal utlou knizku 'Od zacatku do konce', vrele doporucuji.

já bych si na úvod nechal pustit Harvest od Opeth... a až by se všichni vybrečeli, přešlo by se na Slayer, Behemoth, Satyricon, Saor, Panopticon... a pro odlehčení i Devin Townsend

Na takovém pohřbu by se mi líbilo