To je práce,kterou bych dělat nemohl. Klobouk dolů pane.

Neni toho v posledni dobe nejak moc?

pokud máte namysli článků týkající se smrti, tak moc jich je a je to tím, že idnes tady dělá seriál o umírání.

Vyskytuji se poslední dobou kolem více lidí, kteří se blíží konci svých dnů a pořád víc přemýšlím, jak jim říct, že pořád je tu naděje na život po smrti a abychom ten svůj zbývající čas tady všichni využili právě k hledání toho, co je nad námi. Tlučme dokud je čas a bude nám otevřeno. http://www.janfojt.com

Dekuji. To co delate, je dulezite!!!

Člověk by tu chtěl být s těmi, které miluje, co nejdéle.Současně si však přeje, aby nebyl  bezmocně odkázán na pomoc druhých a ty utěšující řeči "zase bude dobře" mu spíše odcházení ztíží. Protože v podvědomí zřejmě sám  ví, že konec se blíží. A smíření s touto realitou na obou stranách může ty poslední dny naplnit klidem.

Jak se mluví s umírajícím......V minulém čase

Nechápu ty mínusy, já jsem se svou smrtí smířen. A minuly čas vede k zamyšlení nad minulostí..... Budoucnost nevidím.....

Nejhorší jsou hysterici, kteří brečí, volají "ježišmarjá, to je hrozný" a snad ještě čekají, že je nemocný bude utěšovat.

Hned za nimi jsou radilové, kteří se v Blesku dočetli o nějaké zázračné léčbě.

Nejlepší jsou ti, kdo se zeptají, co můžou udělat (namasírovat ramena, vyvenčit psa, uvařit partnerovi večeři), přinesou krém na ruce, vlhčené ubrousky a humornou knížku nebo film, a hlavně se dlouho nezdržují.

Nemocný se totiž rychle unaví a i ta nejmilejší návštěva je po 20 minutách už moc dlouhá.

Očekával jsem na toto tema více příspěvků,a tím více slov útěchy.No,je vidět,že Češi nejsou dobrý národ.Nadáváme sice na Cikány,Kubánce,apod.,ale ta soudružnost jako u nich je velice zlá...

Útěchu? Co to je?? Rok jsme doma žili s tatínkem, který umíral na rakovinu plic..hodně pomalé a strašné umírání,  aspoň jsme mu mohli splnit to, co si přál-nechat ho umřít doma a NEUTĚŠOVAT..prostě se tvářit, že s e nic neděje, bavit se  s ním,  vyprávět,smát se , i když  člověk uvnitř brečel zármutkem..Útěcha je možná pro někoho, poměrně mladý člověk jako můj táta si přál aspoň ještě chvilku NORMÁLNĚ ŽÍT, dívat s e na nás, jak se mu nevyhýbamě, ale snažíme se být s ním co nejvíc ..úžasně si vychutnávat každou chvilku..

Mám rakovinu prsu s metastázemi do skeletu a jater. Tedy pomalu, umírám a mám neustálé bolesti při pohybu. Byla bych vděčná, kdyby se ke mě lidé chovali jako doteď. Tedy normálně, ptají se na chemoterapie, jak se cítím a pak o tom, co zaz naši politici a děti + psi..... Prostě normárně.....

Jo,chápu Vás.Ale čtu,že probíhají nějaké klinické zkoušky na nějaké léky,nenabídli Vám doktoři nějakou podobnou léčbu?Můj kolega měl něco podobného s játry a Japonci mu nabídli léčbu zkušebně těmi medikamenty a on vlastně "přežívá" už 10 let,chodí na dlouhé procházky a nestěžuje si.