Jinak ještě jeden postřeh. Dělám 15 let v konstrukční kanceláři a většina těch nejlepších odborníků má podobné problémy. Ať již z pravopisem nebo jiným jazykem. Ale co naplat jsou většinou jedinýma kdo v dnešní době dokážou bez počítače počítat statické nebo dynamické namáhání výrobků. Tak se stále ptám jestli ono to nebude více jak o nějakých poruchách spíše o lingvistických škatulkách do kterých , chvála bohu, hodně lidí nezapadá.

Všechno se hodnotí nějakými škatulkami.

Někdo nemá hudební sluch a bude mít ze zpěvu pětku i kdyby se rozkrájel. Někdo je dyslektik a bude mít tu pětku z češtiny.

Jenže když někdo není schopen zpívat, tak to většina populace nebere jako problém (pokud se tedy dotyčný nechce stát Superstar). S češtinou je to trochu komplikovanější.

Za sebe to vidím asi takhle: Každé dítě se narodí jako nezaměnitelný originál, který v sobě chtě-nechtě nese přírodou daný otisk mnoha předchozích generací matky i otce. Kdo - bůhví proč - očekává, že se dítě bude vyvíjet zcela nezávisle mimo tyto dané genetické linie, může být ve svých planých nadějích do určité míry zklamán. Co mě však zaráží mnohem víc je fakt, že mnozí rodiče nedokážou (a nikdo jiný to za ně nemůže udělat?!) formou srovnání s vrstevníky svého dítěte včas nejenže objevit, ale zejména řešit ve spolupráci s odborníky jeho vývojovou disproporci. Pak totiž přicházejí na řadu prapodivné omluvy typu - to "se" časem srovná, je ještě malý/á a to "se" dožene atd. Takže se nám plní první třídy dětmi, které ráčkují, koktají, patlají, žvatlají apod. jen proto, že jim rodiče nevěnovali dostatek času a trpělivosti. Není snad náhodou tohle, co popisuji, takzvaná opičí láska? Naštěstí žijeme v době, kdy už máme na školách dost odborníků na to, aby k takovým "drobnostem" zaviněných rodiči nepřibývalo všelijakých dysfunkcí, které samosebou měli dávno odhalit také oni.

Vzhledem k tomu, že údajný dyslektik vidí normálně, tak je nesmysl, aby viděl písmena jinak než my. Když jsem začal chodit do školy v roce 1959, tak žádné podobně vymyšlené nesmysly pro žáky, kteří se nechtěli učit neexistovali a pokud se někdo neučil, tak byl přemístěn do Zvláštní školy protože na to zjevně neměl. proto nazývejme věci pravými jmény a nevymýšlejme nesmysly.

Říká se, že prázdný sud duní nejhlasitěji.

"...Písmena se ale jakoby rozplývají a slévají..."

"Umíte si představit jak vidí dyslektik? Na tomto textu doktorka Drahomíra Jucovičová ve své příručce ilustruje, jak obtížně dyslektici luští písmena."

Dyslexie proboha NENÍ ZRAKOVÁ VADA! Co to je za bludy a bláboly?

Je vidět, že ti co o tom píší nechápou o co jde. Žák se prostě nechce učit a proto lže, že špatně vidí. Ale jinak vidí vše dobře.

Co ten chudák Albert Einstein všechno neměl... Jeden článek tvrdí, že Aspergerův syndrom, další zas že dyslexii. Zřejmě proto, aby se matky dyslektiků a dětí s Aspergrem netrápily a mohly se šťastně tetelit, že jim doma roste malý zatím nepochopený génius...

Vždycky jsem si myslela, že speciální výuka dyslektikům pomůže jejich handicap překonat, takže v dospělosti už čtou bez problémů. Pokud tomu tak není, nedovedu si představit, jak by člověku mohla v životě i práci pomáhat neschopnost rychle číst a chápat psaný text. Rozhodně si myslím, že by zaměstnavatel (pokud se nejedná o převážně manuální práci) měl o tom, že zaměstnanec není schopen normálně číst a psát bez chyb, vědět. Nedovedu si představit důvod, proč by tuto neschopnost měl nějaký zaměstnavatel tolerovat.

To, že se dyslektici snaží šířit představu, že dyslexie je jakýmsi potvrzením jejich zvláštního talentu a kreativity v jiném oboru, než je čtení, celkem chápu, nějak si svůj handicap kompenzovat musí.

Možná by bylo dobré v rámci objektivity v podobných článcích jmenovat i pár geniálních matematiků a umělců, kteří kupodivu vůbec žádným handicapem netrpěli...

Kazdy clovek ma vadu, nekdo ma v sobe nemoc fyzickou a jiny dusevni. Co to je normalni clovek? Jak ho chcete definovat? Potom musite uvest vsechny vady. Vsechny vady i skryte v celem strome zivota minimalne 10 generaci, protoze otcove jsou nejisti, tak to nelze splnit

Proč mám ze všech podobných článků pocit, že se stále snažíme vše škatulkovat, abychom pak měli ještě větší potřebu pojmenovávat ty co do našich škatulek nezapadají. Co by technik, jsem poznal mnoho úžasných odborníků, kteří přiznávají problémy s pravopisem, češtinou, angličtinou atd., jaké jsou popisovány v článku. Je ale otázkou zda jsou ony nedostatky natolik závažné abychom je potřebovali popisovat a zkoumat. Není to spíše o nepřesných hodnotách, kterými se snažíme v těch našich škatulkách určovat kdo je a kdo není "chytrý". Není to spíše o tom, že je dosti omezené posuzovat inteligenci jednotlivce  podle pravopisu. Podle mého je hlavní problém v tom, že příliš rychle o dětech rozhodujeme kdo je a kdo není in. Píšu In protože ve školkovém věku se nic jiného poznat nedá. Možná je trochu problémem nevyrovnanost předmětů na prvním stupni školy. Pak ale vyřešme tyhle problémy, a neselektujme ty co se nehodí do našich šablon.

Vůbec netušíte, k čemu se tu vyjadřujete. Problém dys- (ono totiž není jen dyslexie, ale je i dysgrafie, vývojová dysfázie, dysortografie, dysnumerologie...je toho opravdu hodně) nemá vůbec nic společného s inteligencí. Naopak - mnoho vysoce nadprůměrně nadaných lidí má nějaké to dys. Problém je, že i to dys- může být různě těžké a i nadané dítě při těžší formě potřebuje pomoc. Ono těžký dyslektik se bez odborné pomoci taky nemusí v přijatelné době (první až druhá třída) ani naučit číst. Viděla jsem těžkého dyslektika, který ještě ve třetí třídě těžce slabikoval! A při tom to bylo úplně normální dítě. Právě diagnostika problému může takovému dítěti hodně pomoci - speciálním přístupem pedagogů a prací rodičů s dítětem doma. Bohužel, spousta rodičů si myslí, že od toho je jen škola.

Taky se řadím k lidem s dys poruchou, a nejen jednou... v první a druhé třídě jsem byla právě za toho lajdáka, který se nesnaží apod... ano, ta klasická učitelka těsně nad hrobem. Pomohlo mě stěhování a přestup na jinou školu, kdy mě vyhmátly a hned jsem mířila do PPP... diagnóza zněla dyslektik, dysgrafik a dysortografik (pravopisná pravidla). Poté jsem ve třetí třídě nastoupila na "doučování" a maminka se mi také velmi věnovala. Ve čtvrté třídě se mi zlepšil prospěch v jazycích i ostatních předmětech a v páté třídě jsem přečetla sama svojí první knížku. Od té doby jsem chodila do knihovny a četla a sama se zajímala o mnohé obory. Střední jsem prošla sice za 5 let (kvůli přechodu na jiný typ školy) a úspěšně složila maturitu (z jazyků za 3, z odborných předmětů za 1) a dnes mířím na vysokou... nebýt toho, že mě diagnostikovali a poté se mě ve škole i doma věnovali, asi bych nebyla tam, kde dneska jsem.... nikdy jsem se papírem neoháněla, i přes veškeré úlevy jsem práci odevzdávala před časovým termínem a kvůli maturitě jsem do PPP ani nešla - připadalo mi to zbytečné a alibistické... takže to, že je dyslexie apod jen výmluva a tak dále... mi necpěte, já o výhody nestojím, ale jde o to, že člověk musí máknout, a rodiče se musí dětem věnovat... pakliže selžou rodiče dyslektika, tak bohužel bude přibývat lidí, kteří se budou ohánět celý život papírem, ale pro své zlepšení neudělají nic... proč taky, když jim to rodiče neukázali....

Přesně tak, já jsem jeden z těch rodičů, co s dítětem makali a balancovali na ostré hraně toho, co dítěti tak trochu tolerovat - trpělivě pořád dokola vysvětlovat, a kde neodpustit ani čárku. Jen mi ten článek připadá pěkně hloupý, jako by existovala (nebo byla nejhorší) jen dyslexie. Přitom těch dys- je celá řada a každý, kdo se o tohle jen trošičku někdy zajímal ví, že dys nikdy nechodí samo. Kdo má dys, má jedno základní (hlavní), ale pak několik "vedlejších". A co je nejsmutnější, že v PPP pracují i tak úžasní specialisté, kteří s dys diagnózami neumí pracovat a jsou schopni napsat posudek, který vyzní takto: "Posuzovaný má problémy s chůzí" - a on je při tom bez nohou - osobní zkušenost z jedné nejmenované pražské PPP.

Naše školství by se mělo stejnou měrou starat o děti velmi nadané, aby mohly vést naši vzdělanost kupředu.

Důležité je, aby potenciální zaměstnavate při hodnocení vysvědčení věděl, že dotyčný vystudoval jako dyslektik. Dyslektici by měli mít svá hodnocení označená nápadným způsobem.

A taky diabetici, astmatici, zidi, krestani, predcasne narozeni a jinak pro spolecnost nebezpecne osoby ;) hezky tetovani s cislem na zapesti, at jdou poznat ;) jste roztomily :)