Je zcela jasné, že firmy poskytující dar politické straně považují tento dar za investici a očekávají její návratnost. Proto se jedná o legální úplatek a tento způsob financování by měl být postaven mimo zákon.
Strany a nejen strany, ale i veškeré církve (které považuji za předchůdce politických stran, protože jejich účelem bylo a je organizovat lidem život - tedy politika) by měly být financovány z daní. Tato daň by měla být stanovena státem jako určité procento z příjmu ekonomicky činného obyvatele. Ten by pak rozhodl, kterému subjektu - tedy straně či církvi bude jeho daň alokována. Jestliže to umíme ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám, tak bychom to měli umět i ve vztahu k politickým stranám a církvím. Tato daň by měla být jediným zdrojem těchto organizací, které by něměly disponovat žádným majetkem určeným k podnikatelským účelům. Která strana či církev by s takto získanými prostředky nedokázala vystačit, musela by zaniknout, protože zřejmě po ní není dostatečná společenská poptávka. Pokud jde o podnikání - ať podnikají fyzické, či právnické osoby, ale za právnickou osobu by v případě podnikatelské činnosti neměla být uznána ani politická strana, ani jakákoli církev.
Vím, že je to kacířský názor a mnoho odpůrců mě bude posílat do pekel, ale tímto systémem by se vše zcela vyjasnilo, nakonec i k tolik diskutovaným církevním restitucím. O korupci kolem politických stran ani nemluvě.
