představitel humanitární charity Médecins Sans Frontiers (MSF) Jonathan Whittall, šéf humanitárních analýz MSF, který pracoval v Libyi během války v r. 2011, v Bahrajnu během povstání téhož roku, v Sýrii, Afghánistánu, Pákistánu, jižním Súdánu a Darfuru
U jednoho z dalších výpadů izraelské armády a vojenských akcí proti Gaze pan Whittall poznamenává, že „všichni platí za to, že žijí pod obléháním, a za své činy odporu. Lékařští pracovníci byli zabiti a zdravotnické struktury zničeny. V tak hustě obydleném prostředí tvrzení, že při náletech nejsou cíli civilisté, má malou hodnotu. Každá humanitární akce má vždy svá omezení. Humanitární organizace mohou ošetřovat raněné. Ale nemůžeme otevřít hranice, abychom ukončili násilnosti.“
“. Pan Whittall říká, že jak se „věznice pod otevřeným nebem Gaza připravuje na další nálety a na možnou pozemní operaci“, zůstávají omezení MSF zjevná, a požaduje, aby bylo Palestincům povoleno „pohybovat se volně a hledat bezpečí v době násilností, včetně přechodu do Egypta… Civilisté a civilní infrastruktura – včetně lékařských pracovníků, zdravotnických center a ambulancí – by nikdy neměly být terčem. Humanitární pomoc a její pracovníci by měli mít neomezený přístup za každé situace – ne jako laskavost, ale jako právní zodpovědnost.“
Analýza pana Whittalla získá spoustu sympatií mezi ostatními humanitárními organizacemi a u představitelů EU, kteří shledávají, že jejich pomoc na okupovaných palestinských územích nebo v Gaze je brána Izraelci jako jistá – či je dokonce zneužívána. Humanitární projekty EU, jak v Gaze, tak na Západním břehu, byly zničeny izraelskou armádou – kdy se následně jen velmi zřídka objevila kritika i od samotné EU, která nemá na MSF žádné vazby.
