Při čtení některých komentářů mě napadá, kolik času ještě musí uplynout v naší mladé a nezralé demokracii, abychom se stali kultivovanými čtenáři publicistiky. Nejde mi o rozdílnost názorů, na ty má každý z nás právo, alespoň tehdy, když jsme je schopni podložit konkrétními a racionálními argumenty. Jde mi spíše o nekultivovaný a agresivní způsob některých přispěvatelů do diskuze.
Mám to štěstí, že se pohybuji v práci, v rodině, té české i té slovenské, v okruhu lidí, kteří kvalitní současnou žurnalistiku dokáží rozpoznat a ocenit. Tím chci říct, že i když nepřispíváme do diskuze. Jsme. A Palatu čteme. V Čechách i na Slovensku. Komentáře pana redaktora Luboše Palaty čtu více méně pravidelně a diskutuji o jeho názorech i názorech jiných publicistů s ostatními. Jak jinak. Pokud nejsme lhostejní a na vývoji současného dění nám stále záleží, toto, např. u dobrého vína často děláme. Oceňuji jeho globální pohled na problematiku střední Evropy, jeho vnímání tohoto prostoru v kulturněhistorických souvislostech a jeho přesah do současného celospolečenského kontextu. Vážím si pevnosti jeho názorů a postojů žurnalisty - demokrata. Navíc mám pocit, že je vždy o dva kroky napřed. A tak to má u správného komentáře být. A to mě baví.
Na závěr si dovolím poznamenat, že v případě rubriky Očima středoevropana jde o komentář, nikoli o zprávu nebo odborný text. A až budu chtít vědět přesně co? kdy?, kde?, proč?, kolik přesně?...budu hledat tyto informace ve zprávě nebo odborném textu. To zas vím ze školy já.
A na závěr si dovolím rozloučit se parafrází slov Pavla Maurera, kterého si také velmi vážím, i když píše o něčem úplně jiném 
: Pane redaktore Palato, pište tak, jak píšete, nejezte, nepijte a nežijte blbě! Ale to Vám určitě nehrozí!
: Pane redaktore Palato, pište tak, jak píšete
