http://dubcova.bigbloger.lidovky.cz/c/321395/Umirani-v-Cesku.html

Celý článek je jedna velká lež! Je to dva a půl roku, kdy jsem ve zmíněném hospici Štrasburk měla matku a do dneška tohoto rozhodnutí lituji. Chtěla jsem ji mít blízko, abych ji mohla co nejčastěji navštěvovat, protože bydlela sama 70 km od Prahy. Ve čtvrtek ji přivezla sanitka a ještě byla schopná říkat řidiči kudy má jet. Do odpoledne ležela pomočená na posteli než jsme za ní přišli. Primář se choval zdvořile, matka mu řekla i názvy léků, které užívá. V sobotu už ale ležela napíchaná morfiem a nebyla schopná se ani pohnout, natož komunikovat. Nevěděli jsme, jestli ta nemoc tak rychle postupuje, tak jsme se ptali sestry. Ta řekla jen že jí dává to, co nařídil lékař, ať se zeptáme v pondělí. Požadovali jsme snížení dávek a hned s ní byla trochu domluva, bála se tam tak, že nás nepustila domů a moje dcera s ní musela zůstat přes noc. Chtěla jen pryč. Podotýkám, že nikomu nevadilo, že dva dny nejedla ani nepila. Když jsme chtěli, ať jí dají tekutiny infuzí, tak nám sestra řekla, že po infuzi pacienti otékají. Za celou dobu se nedočkala ani proklamovaného duchovního. V úterý ráno jsme ji za silných mrazů a výhrůžek psychiatra, že cestu nepřežije, převezli do hospice v Chrudimi. To byl ovšem neskutečný rozdíl. Když jsme za ní přijeli, tak byla opět schopná přijímat stravu, komunikovat s námi a dokonce si přepínala televizi. Personál velmi milý a vstřícný. V pátek nám volali, že asi nedožije rána, tak jsme se za ní rychle vypravili. I když sestry znaly situaci, snažily se jí poslední hodiny a minuty života usnadnit. Patří jim obrovský dík. Na hospic Štrasburk bych nejradši zapomněla, ale nejde. Poplatek byl 500,- Kč za den, v Chrudimi byl nižší. Nepomohla mi ani asociace hospiců.....

A teď ještě to co v článku chybí, nebát se říct nahlas: provozuje tohle zařízení pasivní euthanasii? A je to dobře?

Minimalni odmeny? Tito lidi by si zaslouzili daleko vic

Přesně tak.. personál má můj největší obdiv. Na prohlídce jsem totiž měl syndrom vyhoření už při úvodní prezentaci před vstupem do areálu...

Obdivuji ten personál, že prakticky každý den jsou v kontaktu se smrtí...já bych to nedal.....

Zda strávit poslední dny doma nebo v hospicu by si měl rozhodnout sám pacient - mnohdy hospic je místo, kde je pestřejší program a pacienti přijdou na jiné myšlenky.

Jinak zajímavý pořad o hospicech nedávno vysílal rozhlas ve Výzvách přítomnosti

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vyzvy/_zprava/1385469 (na stránce je i celý audio záznam pořadu).

Velmi smutný článek. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v těžké nemoci obvykle přijde určitá chvíle, kdy už je hospic lepším řešením pro všechny než domácí péče a nemusí to být jenom u pacientů, kteří už o sobě moc neví. A pokud tu někdo moralizuje, tak v podobné situaci ještě nebyl.

Zároveň je potřeba vyseknout poklonu všem pracovníkům těchto zařízení, stejně tak sestrám v nemocnicích, protože to na psychiku musí být strašný nápor. Doktoři, sestři, hasiči... Takoví lidé by měli pobírat vysoký plat, ne takový, z něhož sotva vyžijou.

asi nevíš, kolik berou lékaři :)

ale co, dle mého si poklonu může zasloužit každý pracující pro společnost, nebo aspoň na sebe a rodinu. není nutné být vzletný či patetický.

Nerozumím tomu, jak je možné, že "milující rodina" se není schopna postarat o svého člena na úplném konci jeho života... Jde všechno, ale musí se chtít.

….rekl velbloud a provlekl se uchem jehly…...

Pacienti v hospicu žijí často jen pár dní, přicházejí pozdě...

Víte co,spousta lidí tam přichází s rakovinou v posledním stádiu,už není cesty zpět a než v nemocničním lůžku,kde na ně personál nemá tolik času a návštěvy rodiny nemohou být tak časté,kdy už je potřeba odborné pomoci...pak sem přicházejí ti lidé .... v posledních měsících,týdnech a dnech... Jen je to špatně napsané