Myslim ze vetsina lidi si spis preje (jak uz zaznelo v clanku), aby to s nim "definitivne seklo" nez pomale umirani nekde at uz doma ci v nemocnici. Smrt je nevyhnutelna, tak je asi lepsi kdyz prijde znenadani nez se na to nejak slozite pripravovat. Ale bohuzel s dnesni medicinou bude cim dal vice pribyvat pripadu dlouheho umirani a prodluzovani zivota spis nez ze to "definitivne sekne". To ale paradoxne muze prispet k tomu ze se lide zacnou zase vice zajimat a prijimat do zivota vedomi smrti. Takze vse ma sva pozitiva.

myslím,že je to v mentalitě národa,kdo si neváží mrtvývh,nemůže si vážit živých,jako jediná země v eu,nemáme státní svátek mrtvých,dušičky,kde by se setkala celá rodina,ale kdejaký den,na který většina lidí kašle,se slaví,pojmenovávají se ulice,letiště.milí pseudoumělci a šílení studenti, by se naši politici mohli posr...,

My co máme ovno se smrti nebojíme,ale takový Rittik,Janoušek a další milardáři půjdou k pánu taky s nahatým zadkem jako všichni.

Tedy já nevím proč je to pro vaše rodiče děsný zážitek?! Já jsem nikdy ve svém životě neviděla nikoho umírat, připadalo mi, že to patří do nemocnice. Pak zemřel můj děda, doma a bylo jasné, že to tak mělo být. Když byl mému muži diagnostikován mozkový nádor, podstoupil léčbu a byl doma. V poslední fázi života byl totálně nemohoucí a péče o něho byla náročná. Jeho mozek fungoval normálně, takže si všechno, co se dělo s fyzickým tělem uvědomoval, o to to bylo pro něho horší. Ale v tu chvíli mi bylo jasné, že patří k nám a musí zůstat s námi. A s námi byl až do poslední chvíle. Zemřel též doma a já věřím, že jsme prostě do poslední chvíle měli zůstat spolu a jsem vděčná, že doma obklopen dcerami mohl v klidu odejít, poté, co se s nimi a svými nejbližšími přáteli rozloučil. Představa, že ho odvezou a zemře někde sám opuštěný byla nesnesitelná.

Je to celkem jednoduché. Tady nejde o to, že Češi neumí přijmout smrt, ale o to, že lidé nemají peníze, aby si mohli zaplatit profesionální pečovatele. Tento zlodějský stát by se měl stydět, že vlastní lidi okrádá a naše peníze rozhazuje pro přivandrovalce a nepřizpůsobivé parazity.

Práce a názorů paní doktorky si velmi vážím, ráda čtu rozhovory s ní a následně o jednotlivých tématech přemýšlím, protože jde o věci, které všichni řešíme nebo budeme řešit. Svůj názor bych shrnula takto:

Znám případy, kdy intenzivní a dlouhodobá péče o seniora způsobila rozvod 20-30 let trvajících manželství. Myslím, že je samozřejmostí o rodiče pečovat, ale je nutné na druhou stranu vah dát svůj život, svého partnera a své děti. Ve chvíli, kdy tato péče fungování nukleární rodiny ohrožuje, je třeba volit, co je důležitější.

Zůstat doma = využívat vhodné sociální služby, nikoli "obětovat" život svých dětí. Každý by se měl na své stáří připravit (malý, levný, dobře dostupný byt, našetřeno atd.). Málokdo si může dovolit platit rodičům soc. služby, pokud daný senior např. žije sám ve velkém starém rodinném domě a jeho důchod nestačí ani na běžný provoz a opravy.

Ne, pane, tentokrát nemáte pravdu ! Hovoříme o tom, co se děje !  Popisujeme pravdu a to by Vás nemělo urážet !

Článek se mi líbí; pacient, který si už k doktorovi dojít nedokáže, je vlastně v době, kdy by péči potřeboval nejvíce, bez zdravotní ochrany.

Chybějí služby !

Je tomu opravdu tak !

A co víc, milující člen rodiny není odborníkem a tak když se např. stane, že tatínkovi je zima, ani ve snu ho nenapadne, že by měl vysadit jeho léky na snížení krevního tlaku, apod.

Také je v našich domácnostech velký problém s tatínkem, který si nedokáže dojít na "velkou", ale hrdost mu nedovolí, použít pleny. Ale to se dá ještě řešit.

Horší je případ, kdy se rodič už nedokáže pozvednout z lůžka, abyste pod ním vše umyli a nedovolí, abyste jej obrátili na druhý bok, protože pohyb jeho těla je pro něj naprosto nepřijatelný, i když jej nevykonává on sám !

Protože ho milujete, nenecháte ho řvát a bezmocně jej necháte v klidu. Naštěstí je lůžko poddajné, takže se pod tělo nemocného dostanete na tloušťku dlaně, u mě jsou to  - 4 cm, více nedovolil. 

A teď dále, jen pro Vaši představivost ? Co uděláte teď ? Malé umyvadlo, jako bývá v našich panelákových koupelnách, všude koberce; kdo to neprožil, neumí si to představit! 

A navíc : mysl otce je alespoň natolik v pořádku, aby Vám rázně zamítl každý návrh na nemocniční služby !

Panígerontoložku Ivu Holmerovou bych ráda požádala, aby ponechalalaskavě rozhodnutí v této věci (pasivní eutanázie) u každéhoz lékařů na jeho vlastním svědomí ! 

Nejde skloubit peci o nemohouciho ci v pokročilé fázi Alzheimerovy nemoci, přitom naplno pracovat a vydělávat peníze na nájem a potřeby nemocneho. Hlídat ho, aby nepodpalil dum nebo se neztratil v ulicích. Pece o nemocného je na 24 hodin. Příspěvek je minimální a na svůj důchod z toho neusetrite. Opomijim to, ze vám nemocní nadávají do svini a podobne, aniz vy si to uvedomili. To je vadě cesta k psychiatrovi. Nemluvíme o tom, ze si sundání pleny a fekalie rozmazou po zdi, nevypnou plotnu a podobně. Oni za to nemohou.... A chápu, když rodina na toto nemá sily ani prostředky.

Já to nechápu. V té rodině je zpravidla více lidí a podělit se o starost o nemocného rodiče považuji za morální povinnost. Vše ostatní jsou výmluvy. Je žalostné, že se rodič dokáže postarat o x potomků, ale oněch x potomků se nedokáže postarat o jednoho rodiče. Správný výraz ale není "nedokáže" ale NECHCE. 

Co ta prvni, to neni nic. Kazdy tim projdem. ALE TA DRUHA! Brrr, to bych nechtel.

Zjeveni 21:8