Myslím, že se kolem toho dělá zbytečná věda. No tak o něco požádal, nebylo mu to dovoleno, a on se tím neudělením výjimky potom řídil (alespoň z článku nevyplývá, že po neúspěšné žádosti by porušil pravidla).
Kdo z nás nikdy v práci nepožádal o nějakou výjimku?
Třeba když tehdy pětasedmdesátiletá babička mého kolegy z nějakého nelogického stařeckého vrtochu několikrát řekla, že by při příležitosti svých narozenin strašně ráda viděla vnukovo pracoviště, tak příslušný kolega požádal ředitele (tehdy ještě soudruha ředitele), aby mu dovolil jí na půl hodiny ukázat, kde pracuje. Nejenže to dovolil, ale ještě mu výslovně řekl, že těch půl hodiny mu daruje v tom smyslu, že se nezboří svět, když na půl hodiny vypustí z pracovního procesu. Dokonce se při tom s tou babičkou i náhodou potkal a potřásl jí rukou a řekl, že její vnuk má na to, že je to teprve začátečník, velice dobré pracovní výsledky. "A navíc vy někdy v těchto dnech významné životní jubileum, jak vím od Standy, když mi zdůvodňoval svou žádost, abyste nás směla navštívit. Dovolte, abych se připojil ke gratulantům."
Jinak to byl komouš se vším všudy (kdyby ne, tak by tehdy nemohl dělat soudruha ředitele), ale co se stalo, když vyhověl přání jedné staré dámy? Také budeme staří a také budeme mít někdy třeba i nelogická přání.
Prostě když člověk o něco slušně požádá, tak má být slušně vyslyšen, nebo slušně odmítnut, ale není důvod dělat z toho takový skandál, jako mnozí účastníci této diskuse dělají.
A to zdůrazňuji, že nejsem voličem strany, kterou pan poslanec zastupuje v parlamentu. Takže odtud vítr nefouká, proč se ho zastávám.
