Otázka proč v postkomunistických zemí je tak nízká účast veurovolbách, vyvolala u některých západních politiků kritiku zato, že se tlačilo, aby se postkomunistické země dostaly do EU (oUkrajině ani nemluvím).
Ta disproporce mezi voličskou účastí v západních zemích avisegrádské čtyřky ale má i jiný základ. Přece jenom poměrmezi průměrným platem Němce a Čecha je čtyřnásobný, což jižje v myslích normálních občanů velký rozdíl. Ovšem většinaeuroposlanců, kteří mají měsíční příjem podle reportážeRTL cca 14 tisíc Euro (cca 380 000 Kč), jsou oproti občanů zpostkomunistických zemí králové z říše snů. Ať už chodí,nebo nechodí do práce, dostávají měsíčně diety ve výši 7339 eur, kromě toho nezdaněný paušál 3 980 eur plus 284 eur zakaždý den zasedání parlamentu. O jejich morálních kvalitáchsvědčí i to, že aby náhodou páni darmožráči o nějaké toeuro nepřišli zkrátka, staví se v parlamentu – pro jistoturovnou s kufry – v pátek už v sedm hodin ráno, zaregistrují sedo prezenční listiny, čímž si zajistí svých denních 284 eur,a pak šupem odjedou na víkend.
Je zjevné, že si většina lidí u nás myslí, že člověk stakovým platem a takovým morálním kreditem je jedním slovemlingvistický zlatokop (údajně musí vládnou minimálněangličtinou i když někteří Češi ani to ne). V podstatě se vnašich myslích stávají strojem na vymýšlení euro nesmyslů.
Potenciální europoslanci před volbami slibovali nesplnitelné,ale hlavní motiv prachy, prachy a prachy jsou evidentní. Navíczatím v České republice jsou jejich příjmy nezdanitelné - tj.čistá ruka.
A i z tohoto důvodu se znechucenípohádkovými přijmi bruselských darmožráčů odrazilo na volebníúčasti u postkomunistických zemí podstatně více, než u našíchzápadních sousedů.
