Po základní škole nastoupil na učiliště, kde se učil v oboru prodavač a lahůdkář.[9] Na praxi docházel do lahůdkářství U Paukertů, což bylo považováno za prominentní místo.[9]„A právě tam podle pamětníků poznal, že všichni kšeftují – od vedoucích samoobsluh, zelinářů či šéfů masny až po vysoké komunistické funkcionáře. Rittigovi se to zalíbilo, přidal se a mohl šplhat nahoru.“[9] Po vyučení nastoupil v červnu 1981 jako prodavač do státního podniku Potraviny Praha, pracoval v samoobsluze na rohu Štepánské a Žitné na Praze 1.[9] V prodejně se mu dařilo, během pouhých dvou let se stal vedoucím.[9] „Říkalo se, že je nejmladším vedoucím pražských prodejen. Jeho kariérní postup byl neobvyklý. Těžko říct, kdo ho tlačil, vždyť ani nebyl členem komunistické strany,“ vzpomínal jeho tehdejší známý z potravinářské branže.[9] Rittig se tehdy choval jako „čistokrevný spekulant“[9] a velmi dobře se znal s tehdejší komunitou veksláků.[9] Přes své známé měl v Tuzexu nakupovat alkohol a další zboží a pak ho podpultově s velkým ziskem[pozn 1] prodávat ve svém obchodě.[9] Pro své „dobré zákazníky“ byl schopen dodávat i luxusní a obtížně dostupné zboží jako ruský kaviár či vodku.[9] Podle jeho bývalých kolegů si tehdy z pokladen v obchodě často bral peníze.[9] Když se na jeho obchod chystala v září 1984 velká inventura, dostal echo dopředu a včas zakryl schodek asi 100 tisíc korun tak, že si půjčil peníze od známých a navozil na místo zboží z jiných provozoven.[9]„Zároveň použil i lest: prázdné kartony od kávy a alkoholického likéru zvaného Myslivec vystlal papírem a dalšími předměty přesně do požadované váhy.“[9] Podobným způsobem „řešil“ i druhou velkou inventuru o osm měsíců později.[9] Tehdy mu v účetnictví chybělo dokonce tři čtvrtě milionu korun.[9]
jen aby jsi ho meměl za andílka
? Pak se na hrad dostane zase nějakej máňa a pustí jemu podobný, "protože se to táhne dýl, než osm let"
