Důležité je rodinné prostředí a okolí dítěte obecně. Celá naše rodina byla vášnivými čtenáři, takže jsem do kouzla knih pronikl relativně lehce a brzo, ale pokud nikdo v okolí dítěte nečte a ještě je čtení knih spíš pro smích, tak se nedivým, že k tomu má záporný vztah.

no jasně, jak jinak, Malý poseroutka, Prci prci prcičky a tak podobně, to jsou ty naše idoly... tímhle chcete vychovávat? Nebylo by lepší orientovat se na osvědčenou dětskou literaturu? Ale ono to asi není moc moderní, že... jinak řečeno "in"...

Důležité je číst to, co je napsáno správným jazykem. Čtenář by měl sám posoudit, co čte nejraději.

Já jsem četla vždycky ráda, od chvíle, co jsem se číst naučila, ale povinnou četbu jsem skutečně nemusela. Na základní škole jsme naštěstí (pokud si dobře vzpomínám) nic pevně nalajnovaného neměli, jen něco přečíst, udělat jednou za rok referát a to ostatní sepsat do deníku. Ale na střední to po nás vyžadovali. A v prvním ročníku jsme dostali zadanou např. mimo jiné Bibli, Babičku a Kytici. V té době už jsem za sebou měla četbu třeba Posledního kabrioletu, Nahých a mrtvých, Světa podle Garpa, Quo vadis? (pro mě v té době prostě dospělácká literatura :-) ) apod. a nějaká Babička a Bible pro mě teda představovaly opravdu očistec. Bibli jsem nakonec nečetla vůbec, přelouskala jsem Babičku a Kytici a ostatní jsem do deníku opsala od vzorné kamarádky. Vlastně jsem na střední kromě uvedených z povinného přečetla jen Kdo chytá v žitě (za což jsem vděčná, to je opravdu skvělá kniha).

Zkrátka a dobře, i u knihomolů pocit jakéhosi nátlaku vyvolává averzi, natož pak u těch, co v knížkách koukají akorát na obrázky. Takže bych se také přídala k modelu nenutit nic konkrétního, ale prostě nechat číst a podporovat radost ze čtení. On člověk potom vyzraje a odhodí Poseroutku nebo Pottery a bude číst něco lepšího :).

U čtenářů je časté to, co popisujete. Češtináři žijí z toho, co přečetli v mládí. Proto tolik lpí na zatuchlé četbě, která si vysloužila název povinná.

Ha, ha, ha. Jestli necelá polovina českých dětí ráda tráví čas s knihou, tak bych hrozně rád viděl která. Ničemu nepomůže lhát si do kapsy, jak děti rády čtou. Nečtou. Knížka prostě není vyhledávanou kratochvílí pro každého. A nikdy nebyla. Přestaňme se honit za procenty kolik dětí (resp. lidí) čte, ale mluvme o tom co a proč se čte. Zmiňovaná série poseroutků je brak, který nestojí ani za zmínku. Jeho jediným kladem je, že i školák prvního stupně ho přečte za jeden až dva večery a pak samozřejmě název udělá taky své. Ale srovnávat ho s Herry Potterem? No to opravdu ne. To bysme se pak mohli dočkat překvapivého zjištění v dalším průzkumu, jak nám ti středoškoláci najednou čtou, sice je ta knižní sága tak trochu porno, ale díky tomu nárůstu čtenářů přivřeme oči, ne?

asi se pohybujete mezi tou druhou částí společnosti - která nečte...já kolem sebe vidím děti, které mají v knihovničce spoustu knížek a které čtou - ale je fakt, že jsou to většinou děti ze vzdělaných rodin

Na technické SŠ u nás ve městě nečtou studenti nic (akorát těsně před maturitou) a ještě je jim pro smích ten, který čte nebo dostal k Vánocům knihu.

Dříve se lidé za negramotnost styděli, dnes se s ní chlubí.

Když sem byl malej číst sem musel. Jak já to čtení kvůli tomu nenáviděl. A vydrželo mi to třiceti. Pak sem testnul jednu knížku, chytno mě to a čtení mě zas baví.

Čtení Vás možná zase baví, ale jak se dívám, moc Vás to nepoznamenalo.

Na to nejsou potřeba experti. Děti by měly číst to, co je baví a naučit se přečíst nahlas aspoň 200 slov za minutu, aby bez potíží, rychle a správně vnímaly text. Bohužel už nikdy nedokáží číst, jako jejich rodiče. Čtení je mnohem namáhavější, než hraní s tabletem. Navíc i češtináři čtou stále méně a nedokáží číst to, co baví děti. Správné vzdělávání není žádná hra. Bolí.

Kdo je zkušený čtenář a umí česky, tak ví, jak zásadní je významový rozdíl mezi formulacemi " nedokáží číst, jako jejich rodiče" a "nedokáží číst jako jejich rodiče".

tak u nas povinna cetba probihala tak jako napul. Museli jsme vest ctenarsky denik a jednou za cas mel clovek v hodine cestiny asi desetiminutovy referat, ale nemeli jsme dane zadne tituly ktere musime cist. Takze jsem si strihnul referat treba ze Sklenenyho pekla nebo z Proc bychom se netopili 

a stejne tam byli taci, ktere to nehorazne obtezovalo, to se proste najde vsude

Já měl jednou referát na Farmu zvířat (což jsem si nemohl stěžovat, protože tu jsem už přečtenou měl) a potom na Zločin a Trest, to bylo peklo. A to jsem z toho přečetl jen asi 1/4, víc bych nezvládnul.

U nás momentálne vedie Neználek, prvý diel o lete balóne mám v slovenčine - Nevedkove dobrodružstvá - z môjho detstva, ale české prevedenie - nové vydanie 2. (Slnečné mesto) a 3. dielu (Mesiac) sa mi páči viac, plánujem kúpiť v češtine aj prvý diel... Synátorovi sa veľmi páčili Dějiny českého národa, je to skoro komiks a skvelo urobená knižka. Ale knižkám typu Já nejsem Trapney a zmieňovanému Poseroutkovi sme sa tiež nevyhli... Síce nechápem, čo na tom deti majú, ale som rada, že syn číta.

tak zrovna Slunecni mesto a Mesic mi prijde jako vylozene zavadna zalezitost.... a to jsem si je opravdu jeste jednou precetl po listopadu....

jako neberu vam to samozrejme, ale tyhle knihy by se mely snad vydavat jen s vysvetlivkama, tak jako Mein Kampf

cteni je nutnost, dava detem rozhled, slovni zasobu, podporuje predstavivost. Z prispevku na fcb se toho moc nenauci. Rodice a ucitele by meli dbat na to, aby deti cetly, aby cetly to co je bavi a aby si sami mohly vybrat dve tri knizky z povinne cetby.

a povinna cetba to nemusi byt jen jirasek a nemcova, me se v detsvti treba nejvic libily werneovky. Musi to byt neco, co ma smysl cist a dite to obohati. Svoje deti jsem vzal do knihovny hned v prvni tride, zacaly komiksy, pak jednoduche pohadkove pribehy a detske knizky. Nyni dvanactileta dcera me nyni prekvapila, kdyz si vybrala knizku v anglictine. Mimochodem, do knihovny s nimi chodim porad ... a doporocuju to kazdemu rodici.