Syrský jezuita o situaci nejen v Homsu
Sýrie. Zatímco ze syrského Aleppa a dalších měst denně přicházejí zprávy o hromadných popravách civilistů, které vykonávají islamističtí teroristé, zmučenou blízkovýchodní zemi neopouštějí lidé, kteří se navzdory všemu zasazují o dialog a vzájemnou pomoc. Jedním z nich je mladý jezuita O. Hassan Sahoui, který v západosyrském Homsu vede Výchovné centrum Nejsvětějšího Spasitele.
„Zde v Homsu je klid, ale občas také sem dopadne raketová střela nebo minometný granát. Nemáme tedy stoprocentní jistotu. Čekáme a jsme opatrní. Když začne ostřelování, lidé musí být připravení k útěku, ale jinak jde život dál. Samozřejmě s mnoha obtížemi – zejména materiálními a ekonomickými. Mnoho lidí nemá práci. Ti, kdo ji mají, vyjdou s platem do poloviny měsíce, pak už si musí hledat jiné zdroje.“
Válečné útrapy v lidech vyvolaly nečekanou vlnu solidarity, zdůrazňuje syrský jezuita.
„My jezuité společně se sestrami ignaciánské spirituality a téměř stovkou dobrovolníků pracujeme v centru humanitární pomoci pro děti. Dále provozujeme výchovné centrum pro 700 dětí a mladých lidí ve věku od 6 do 14 let a také centrum pro postižené. Přijímáme všechny bez rozdílu náboženství – křesťany, muslimy, sunnity i alavity. Máme radost, že společným životem můžeme bojovat proti nepřátelství a nenávisti, která se bohužel v Sýrii mezi těmito skupinami šíří. Naše centrum funguje jako jakýsi „most“. Ti, kdo venku mezi sebou běžně zápasí, tu pracují pro děti a rodiny.“ O. Hassan Sahoui, původem z Damašku, potvrzuje, že za tři roky trvání syrský konflikt změnil svou tvář. „Překvapilo nás, že na syrskou půdu přišli bojovat cizinci. Pravdou je, že tu nejde o válku mezi Syřany. Je to mezinárodní a mezináboženská válka. Účastní se jí mnoho hráčů a mnoho zemí, které hájí různé zájmy. Vidíme, kam až vede nenávist k druhému člověku. Není jednoduché si v tomto okamžiku uchovat naději, ale přesto mnoho lidí dosud doufá. Naše naděje však přichází shůry a naše modlitba
