Hm... To dítě se dříve nebo později stejně dozví, že se narodilo z mrtvé matky. že řadu měsíců žilo v mrtvé matce. To není moc dobrý pocit. Hodně blbý start do života.

Možná blbý, ale aspoň ňáký. Když bude chtít, zabít se může vždycky. Ale nechápu, proč bychom měli rozhodovat za něj...

Hodinu nedýchala? To se zřejmě někdo spletl.

Až hodinu. Mohlo to být klidně i půl. Jenže, pokud si to pamatuji správně, tak plod má určitou zásobu kyslíku, tedy jak dlouho vydrží bez následků.. Konkrétně mám dojem, že 20 minut.

Nechápu proč nechtějí zkusit jestli se dítě narodí. Alespoň budou mít na ní nějakou živoucí památku. Ona jako matka by jistě také chtěla aby se dítě narodilo.

Taky běžně máte po kapsách tak čtyřicet mega na takové pokusy?

Udelala bych vsechny testy vcete amio a pokud je dite zdrave, dala bych sanci aspon jemu. Pokud ne, bohuzel...

To mi prijde jako geneticke inzenyrstvi nejhrubsiho zrna. A co pokud u plodu zjistite nejakou vadu, ale slucitelnou se zivotem? A co pokud nezjistite nic, ale da se duvodne predpokladat, ze takovy plod vyrustajici v imobilnim tele bez podnetu bude po vsech strankach deprivovan a neda se odhadnout, jak se to projevi? A co kdyz jeji rodina proste jen nechce vyuzivat svou blizkou jako zivy inkubator? A co na to Jan Tleskac? Udivuje me, jak tu maji vsichni hned hotovo.

Položte si otázku,má toto nenarozené dítě právo na život

Pokud bude dítě postižené a podle doktorů bude, bude to pro něj zivot nebo utrpení? A co otec? O vzniku nového života rozhodoval on a jeho paní, jedině on by měl rozhodnout v této těžké chvíli a zákony mu to neumožňují. Možná mu zbývá jediné. Manželku převést do státu, kde ctí soukromí a tam uplatnit jeho vůli.

Během lidkého života prochází člověk neustálou změnou a to od početí až po smrt. Dá se říci, že v každém tomto období je člověk konfrontován s možností stát se “postiženým” a to jak v období před narozením, v dětství, dospělosti či jako senior. Je tu tedy otázka, jak každý z nás osobně vnímá tzv. “postižení”. Mám “postiženého” bratra, jeho stav nevnímám jako postižení, ale jako stav jiného prožívání než jaká je představa většinové “nepostižené” společnosti. To že pro nás je toto prožívání odlišné a někdy zcela nepochopitelné, neznamená, že je méně hodnotné, nebo fakt, že toto společné soužití není jednoduché (ale které je J) nás na druhou stranu staví do situací, které nás mohou nesmírně obohatit. Nějak si neumím představit, že bych se měl na základě “postižení” rozhodovat o bytí či nebytí jiné osoby.

Respektuji svobodnou vůli každého člověka a to i v případě, že jsem přesvědčen o opaku, ale jako věčný optimista bych využil všechny dostupné prostředky k záchraně života a nevzdal to nazákladě pravděpodobnostních doměnek. Každý ten jeden konkrétní lidský život je jedinečná záležitost v celém vesmíru.

Ať už se rozhodnou jakkoliv, každopádně celé rodině držím palce.

Celá diskuze mi připomíná diskuzi o potratech  ,  do kolika týdnů to ještě není vražda , kde je ta hranice kdy ještě jo  a kdy už ne . Stejně tak tady  , kolik z vás by bylo jiného názoru , kdyby to nebyl 14 . ale třeba už 22 . nebo 23 . týden  , kde je ta hranice , kdy se vyplatí dítě zachránit a matku ještě chvíli udržet na přístrojích  ?

Tady je ten problém daleko komplikovanější. Vůbec není jisté, jestli to dítě přežije a dožije se "porodu", neví se, v jakém zdravotním stavu je, je témeř jisté, že bude bez matky. Tohle není potrat z pleziru.

Divná rodina,je velká naděje že po té ženě zůstane na tomto světě aspon něco,a to její potomek.Asi v té rodině nepanovali zrovná rodinné vztahy,když manžel nechce dát šanci dítěti své manželky.Napadá mě jen jednou,možná to dítě není jeho,pak by se to dalo pochopit.

nevíte co to je postižené dítě a tady...vzhledem k tomu že tak dlouho byla bez kyslíku...nejspíše je velká pravděpodobnost postižení, lékaři by jistě rodině neradili odpojit jen tak bezdůvodně....

V první řadě nejde o žádné právo ženy rozhodnout o vlastní smrti. Není toho schopna mimo jiné proto, že již mrtvá je. Rozhodnutí o usmrcení plodu není čistě záležitost rodiny. Co je to za rodinu možná trochu vyplývá z toho, že bába je v druhým trimestru a neví o tom.

1) Kde čtete že o tom nevěděla???

2) Pokud vím, ona když žila tak projevila přání být v podobné situaci odpojena od přístrojů. Bez jakéhokoliv kondicionálu stylu ".. pokud nejsem těhotná". Tedy její přání se vztahuje i na tuto variantu.

P.S.: "Rozhodnutí o usmrcení plodu není čistě záležitost rodiny" - a čí by jako mělo být? Právníků? Církvi? Lékařům?

Zkuste se vžít do pozice manžela. Zemře mu tragicky a smolně těhotná žena, jejich nenarozené dítě nějak přežívá a pokud by se dožilo narození, bude nejspíš postižený debil. Muž v této tragédii odmítá možnost, aby tělo jeho milované ženy sloužilo jako živý inkubátor. A stát se rozhodl z pohledu muže jeho rodinnou agonii jen prodloužit.. Má na to právo? Proč má stát takto ultimativně kecat do nejintimnějších rodinných věcí?

celkově mají v Texasu problém s pojmem "život" a "svědomí". Proč matce s dítětem rovnou nedají smrtící injekci jak jsou zvyklí..... Na jednu stranu nechávají umírat ženy přistěhovalců při porodech mrtvých dětí, protože ve spoustu státech  neumožňují potraty a na druhou stranu chtějí nechat utratit dítě jen proto že se jim to nehodí......

Rozveďte to s těmi přistěhovalci. Pro ně platí v Texasu jiné zákony? A proč přistěhovatelské ženy umírají při porodech mrtvých dětí?