Ono je to tak, že takto postavené mimo realitu a kontext je to hrozné, ve skutečnosti to ale bylo ještě horší, takovýchto akcí se hlavně na Balkáně a východní frontě udál bezpočet, pěkně z obou stran. Jenže o tom se tolik nepíše, o vypálených sovětských vesnicích, o vypálených pruských vesnicích. Ale je dobře, že se takovéto články objevují, alespoň se i dnešní změklá generace (která je mnohdy historií zcela netknutá a takovou Konstantinopol by na mapě hledala půl hodiny, než by to vzdala), dozví něco z reality té nejhorší války ze všech, války totální. V souvislosti s vinou nebo nevinou toho starce je to těžké, je asi jasné, že jde hlavně o morální odsouzení. Z dnešního pohledu je jednoduché říct, že měl prostě neuposlechnout rozkazu. To by byl na místě zastřelen. V situaci já, nebo oni si prostě zvolil to oni a dovoluji si tvrdit, že podobně by se zachovalo ne 99,99% lidí zde na diskuzi ale 100%. S vědomím, že to buďto zmáčknu já a budu žít do dalšího dne, nebo to někdo zmáčkne u hlavy mě. Řeči o tom, jak by někdo byl hrdinou, jsou řeči plané. Totální válka dělá z lidí stroje bez citu. Ve válce totální neexistuje nic jako lítost a slitování, je to válka likvidační, bojovaná až do hořkého konce, do úplného vyčerpání. Z dnešního pohledu zákona je zřejmé, že v podobné situaci dnes by měl voják rozkaz odmítnout a nadřízeného nahlásit. Ovšem tehdy to takto kodifikováno nebylo, bylo to maximálně ošetřeno v předpisech té které armády. Kupříkladu armáda sovětská zcela běžně střílela na vozidla označená červeným křížem, neboť v jejím vedení převládal názor, že raněného protivníka je lépe dobít rovnou, než ho nechat vyléčit a znovu mu čelit. I tak se za války v armádách občas našel čestný důstojník a to i v SS, který byl odhodlán provinivší se vojáky před válečný soud, ovšem tyto aktivity byly obvykle vyššími důstojníky rychle ukončeny. Válka je svinstvo a válka totální obzvláště.

1. Voják mohl odmítnout podílet se na zvěrstvech proti civilnímu obyvatelstvu, která jednotlivé nacistické ozbrojené složky porůznu páchaly. Hrozilo mu spíše přeložení než poprava. Přesto nebyl, pokud vím, zaznamenán ani jeden takový případ. Nic na tom nemění ani fakt, že se našli i tací, kteří naopak pronásledovaným civilistům pomáhali.

2. V tomto konkrétním případě byl skutečně zodpovědný důstojník pohnán před polní soud, i když ten jej neodsoudil (viz můj odkaz na server valka.cz níže).

3. Měli bychom rozlišovat, kdo tuto válku začal a jakým způsobem ji vedl (myslím samozřejmě válku vyhlazovací).

Hrůza. Více mrtvých , než v Lidicích....

Upálili i malé děti. Šílené a zcela nesmyslné. Ale ten devatenáctiletý cucák tomu určitě nevelel. Pochybuji, že mohl dělat něco jiného než co mu přikázali.

10. června 1944? Pozoruhodné. Je to jen náhodná shoda, nebo to takhle po 2 letech na den přesně naplánovali?

Samozřejmě je to náhoda. A váš hezký postřeh.